Jdi na obsah Jdi na menu
 


Archiv 2014-2015

1.11.2015

Seminář s Busterem Mc Laurym

clinika-s-busterem-mclaurym.jpgKoncem srpna se konal na Q Ranchi seminář s americkým horsemanem Busterem Mc Laurym. Tento charismatický pán byl přítelem a žákem jednoho z největších horsemanům Raye Hunta. Velký dík patří manželům Bořánkovým, že tento seminář uspořádali a pozvali k nám takovou kapacitu, jakou Buster bezesporu je. Nikdy nebudu litovat rozhodnutí se zúčastnit, protože (a to mluvím za většinu účastníků) jsem si odnesla nezapomenutelné a velmi hodnotné nejen zážitky, ale i spousty nových vědomostí, které jak věřím, nás posunou opět o nějaký ten krůček vpřed. Měsíc před termínem kurzu jsem dočetla knížku od Toma Dorrance Pravá jednota a navázala knihou Raye Hunta V harmonii s koněm a to, co jsem si jen mlhavě představovala, jak to asi autor myslel, mi na semináři najednou začalo dávat obrovský smysl. Další dílky skládačky zapadly na to správné místo.

Koně, jež se semináře zúčastnili byli buď plně suroví a chystali se na obsednutí nebo byli teprve několikráte pod sedlem. V obou případech kladl Buster velký důraz na jejich psychickou pohodu, což se projevilo při samotném obsedání, které všichni koníci zvládli skvěle. Bylo až s podivem, jak vyrovnaně nesli své jezdce poprvé na zádech a s jakou samozřejmostí vykračovali vpřed. Po celou dobu se s  nimi pracovalo pouze tolik, co oni sami dovolili. Zároveň Buster zdůrazňoval přípravu koně. Než po koni začneme něco chtít, je třeba ho na to připravit. 

Novinkou pro tradiční obsedání koní u nás byla práce s neobsedlými koňmi v kruhé ohradě ze sedla staršího a zkušenějšího koně. Dva suroví koníci se chovali lépe než kdyby byli v ohradě sami, pouze s člověkem na zemi. Všechnu přípravu od zpomalování koní, změny směru až po přípravu na nasednutí jezdce dělal Buster ze sedla svého koně. Na další práci s mlaďochy byla pak tato příprava velmi znát.

Odpolední lekce s mladými koňmi, kteří byli pod sedlem teprve chvíli se zaměřovala nejen na zopakování základů, které jak si mnozí myslí, jsou již všem známé, ale i na více praktických cvičení. Každé cvičení a každá Busterova rada byla věcná a tak si jistě všichni odnesli spoustu nových myšlenek a snad i jiný přístup ke koňským partnerům.

A jedna z nich byla, že nejprve musí člověk začít sám u sebe. Změnit  svůj pohled na koně, respektovat jeho přirozené instinkty, naslouchat mu a teprve pak se můžou vzájemně učit. Hodně se mluvilo i samotném pohybu koně a přesném načasování.

Myslím, že každý kdo chce svůj život spojit s tím koňským by měl povinně navštívit temto seminář.

28.6.2015

Jak  (ne)podávat koním pamlsky

Když jde člověk kolem ohrady s koňmi má tendenci uškubnout kus trávy nebo vytáhnout z kapsy zbytek svačiny a koníka nakrmit. Může to být pouze záminka k nalákání koní do své blízkosti kvůli pohlazení nebo možnost přilepšení koni.Tak či tak, o tomto článek nebude. Výčet nebezpečných pochutin pro koně je velmi mnoho a než bychom je zde vyjmenovali, je lepší říci jednu větu: Pokud máte koně rádi - NEKRMTE JE. Ale o tom článek není....pokračování  ZDE.

Akce za akcí

1zorro.jpgKonec května byl ve znamení počátku sezony kulturních akcí. Od té doby jsme každý víkend někde "v trapu".  Pro letošní rok jsme vylepšili scénku s názvem Zorro, kde se objevila i dáma na černém koni. Jak už to tak bývá, kvůli malému nedorozumění začal souboj na ostří nože...

dsc_5112.jpgPosunuli jsme se i v práci s Garrochou, kterou kromě kroku dolnil i klus a cval. Náročné obraty pod dřevěnou tyčí a přeskoky stále pilujeme, ale i tak se s nimi mladý Shiety pere statečně.

 

Náročná džigitovka  je pro zkušeného Montyho brnkačka. Ale ani dzigiitovka.jpgmladému Sheitymu nedělá větší potíže. A přestože je velmi citlivý na sed a váhu, brzy pochopil, že mezi páskama se běhá jen rovně ať už je jezdec kdekoliv.smiley

K dalšímu vystoupení patří práce ze země. I když ne přesně ta, kterou si většina představí - a to klasický horsemnaship. Tato ukázka je založena na tomto přístupu, ale obohacena o netradiční prvky jako je práce na překážkách a strašácích. Přecházení přes plachtu, položení koně a přikrytí plachtou, poklona, španělský krok, rolování koberce, cvičení na špalku, ukázky  obratů a reakce na tlak, deštník, hrátky s balonem, vlajkou, bičem a další.

U většiny ukázek se snažíme o interaktivní zapojení diváků. Vtažení do děje si většinou nenechají ujít děti, i když občas se přihlásí i statečný dospělý. laugh

21.5.2015

Důkaz důvěry

p1460683.jpgVždy nás potěší a ještě více překvapí, když nám koníci projeví svou důvěru. Takový Sheity, který je u nás 1,5 roku a bál se všeho, co se hýbalo - nejvíce pak slepic, kačen, krůt, aut, traktorů, vlaku... se po roce dokáže v klidu pohybovat v blízkosti těchto strašáků. (vlak mu ještě dělá trochu potíže) Zvířecí soousedy již neřeší vůbec, zato auto či traktor, pokud jede kolem pastviny a on je blíž než na 10m metrů, téměř vždy si poodejde nebo poodběhne dál. Co kdyby. Když je však pod sedlem, tak to nikdy neudělá, na cestě je spolehlivý, uvolněný a nemá žádné tendence poodbíhat od projíždějících aut. Velmi nás to těší a vážíme si toho, protože, když si může vybrat a je sám, odejde si do vzdálenosti, kde se cítí bezpečně. Důkaz jeho velké důvěry k nám je, že pod sedlem to nedělá. Jeho důvěru se snažíme nezklamat.

7.5.2015

První vyjížďky od obsednutí Jerrynka

Jarní počasí nás vyhnalo od počítače ven na čerstvý  vzduch.

Koníci shodili téměř všechnu zimní srst a ještě ani zcela nepřelínali a už kolem nich začíná poletovat spousta hmyzu.

S Jerrynkem jsme pokročili v tréninku natolik, že dozrál čas, vzít mladého hřebečka na jeho první vyjížďku do terénu. Nejprve jsme vyrazili jen opravdu na velmi krátkou 15 - ti minutovou procházku po blízkém lese. Na tuto premiéru doprovázel Jerryho jeho oblíbený "strýček" Monty. Dokonce i první setkání se srnkama proběhlo v klidu. To nás utvrdilo v tom, že příště můžeme vyrazit již o něco dál. sheity-a-jesperado.jpgTentokráte jsme jako doprovod zvolili mladého Sheityho, který se své role zhostil více než skvěle. Přestože sám ještě občas na vyjížďce něco řeší, tak po boku mladinkého Jesperada se z něj stal zkušený průvodce. Jerry je velmi klidné povahy a když už jej něco podezřelého donutí zrychlit, je to ve velmi klidném tempu a po pár krocích se vrátí k původnímu tempu.Nesnažím se s ním přetahovat, raději nechávám řešení na něm a jsem v záloze pro případ nutnosti zachování bezpečnosti. Již příprava na obsedání a následné základní přiježďování se neslo v pohodovém duchu s velmi jemnými pobídkami. Což se prověřilo hned na první delší vyjížďce, kdy jsme potkali skupinku koní. Jerry nahodil krk a velkým ryčením se chtěl seznamovat s cizími koňmi. Momentálně nerozlišuje pohlaví, zajímají jej prostě jen ostatní koně. Na jemných pomůckách a silné hlasové pobídce  jsme opouštěli místo setkání bez větších potyček. Bylo to jeho první setkání s koňmi a již od začátku se musí naučit, že pod sedlem je práce ať se kolem prohání kdokoliv - on se bude soustředit převážně na jezdce.

Na druhé vyjížďce jsme také potkali koně a vše proběhlo v klidu jen s menším ryčením na pozdrav. Nakonec jsem byl ráda, že takové situace nastaly hned zkraje, abychom si s Jerrym mohli vyjasnit pozice a následné řešení situace.

Jerryho rozvážná povaha se projevuje i tím, že se nehrne za ostatními koňmi, když mu klusem či cvalem utíkají pryč a čeká na pobídku jezdce. I v této situaci se chová velmi rozvážně a nepospíchá, aby je dohnal. 

Výborná komunikace s Jesperadem nás nakopla k další zkoušce. Což takhle vzít s sebou kromě valacha ještě kobylu? Nejprve se Jerry trochu zahřál a opracoval na jízdárně, kam pak zamířila i jeho matka Jessika, se kterou se od odstavení nepohybovali na stejné pastvině. Přesto je na ni zvyklý, prochází kolem něho, když jde ven ze stáje, chodí kolem jeho ohrady, ale nikdy tak, aby se očichávali. Na naší malé jízdárně se ti dva po dlouhé době potkali. Nejprve chodil Jerry první a kobylka v dostatečné vzdálenosti za ním, pak si pozice vyměnili. Každou byť jen myšlenku Jerryho, že by ji snad měl blíže navštívit jsem ihned v zárodku přebila prací a snažila jsem se, aby jeho pozornost patřila hlavně mě.  Vyjížďka s kobylou probíhala v klidu, až na jeden malý pokus zkusit, co se stane, když by projevil větší nesouhlas s tím, že se nemůže s koníky očuchávat. Po vyjasnění pozic již nebyl sebemenší problém. Dokonce i v závěru vyjížďky jel hřebec vedle kobyly ( pod mým bdělým dozorem). Učit toto staršího hebce by byl jistě větší oříšek, proto se tomu nevyhýbáme, dokud je Jesperado mladý, tvárný a plně repektující jezdce.

Aby toho nebylo málo, tak kromě kobyly na vyjížďce jsme potkali ještě vlak. Jessika se vlaku nebojí, mladý Sheity se v jeho blízkosti moc dobře necítí no a Jerrynek ho ještě v životě neviděl.  Nezbylo mi, než otočit Jesperada proti kopci a čekat, jak se s celou situací popere. Držela jsem jej pouze na mírné zádrži, protože, kdyby se rozhodl běžet, tak mi to stejně nepomůže. Rachotící vlak na náspu nad námi ho vyprovokoval pouze k několika cvalovým skokům ( ale žádný šílený úprk), když se náhle zarazil, otočil krk a pozoroval  projíždějící soupravu. Okamžitě jsem povolila otěže a začala jej chválit. Jsem si jistá, že příště už vlak řešit nebude. Zato  Sheity se snažil prchnout z místa, ale místo toho musel kroužil malá kolečka a Jessika, od které bychom čekali psychickou podporu se chtěla přidat k ostatním a jelikož nemohla, zacválala si alespoň na místě.

 

14.3.2015

Obsedání Jesperada II

p1460558.jpgPřípravy na obsedání vyvrcholily. Je třeba přesunout se k dalšímu kroku. Nejprve si však Jerrynek zopakuje práci ve volnosti, rozhýbe se, uvolní, uděláme změny směru i ruchu a po řádné pochvale hurá do sedla. Při uzdění nespěcháme a dáváme si záležet, aby měl s udidlem pouze pěkné zážitky. Důležitým bodem před nasednutím je tzv. "předletová kontrola", což není nic jiného, než reakce koně na otěž. Takže ještě ze země mírně zatáhneme za otěž na jednu a poté i na druhou stranu a čekáme na odezvu koníka (není na videu). A je to tady. Nohu do třmenu a překlonit se přes hřbet. Sesednout a pochválit. Opět nahoru, tentokráte již s lehkým dosednutím do sedla. Jesperado je naučen i na slovní pochvalu a tak chápe význam slov, které mu nestále opakujeme a intenzivně jej hladíme. Abychom mu první kroky s jezdcem ulehčili co nejvíce, zapojili jsme vodiče, který vzal hřebečka nejprve na voďák, jež zanedlouho odložil. Vodiče bezproblémů a s důvěrou následoval, protože ví, že u člověka je dobře. Po chvíli byl voďák odepnut a Jerynek přesto sám chodil za svým člověkem. Neustále jsme jej chválili. Bylo na čase zkusit se rozejít sám, což už mu dělalo trochu větší potíž, ale nakonec přece jen nesměle vykročil vpřed. Pro nás to byl možná malý a nesmělý krůček, ale mu to změnilo jeho dosavadní život.

Je to velice příjemný koník, který se rád a rychle učí.

Přiložené video z obsedání:

 

16.2.2015

Přípravy na obsedání Jesperada

p1460550.jpgDá se říct, že naše příprava na obsedání Jerrynka začala již první den jeho narození. Nepodceňovali jsme každodenní kontakt s malým černým uzlíčkem, který se  schovával za svou mámu. Postupem času se naučil zvedat nožky, nechal se v klidu vyčistit, vodit na pastviny a sahat na sebe po celém těle. Když byl Jesperadovi rok, byl tak hravý a zvídavý, že se velmi rychle naučil nastupovat do vozíku, zvedat nožky na poklepání (základ budoucího španělského kroku), ustupovat od tlaku a částečnou poklonu. Pak jsme s učením cviků asi na rok přestali, kontakt jsme omezili na každodenní krmení, čištění a výchovu. Po celou dobu byl ve stádě (po odstavu pouze s valachy) a dodnes si nese dobré základy slušného chování. wink Ve dvou letech jsme zhruba zopakovali jeho nabyté dovednosti a ve  dvou a třičtvrtě začali s intenzivnější přípravou. Začal si zvykat na udidlo - uzdečku dostával na několik minut ať už při krmení nebo jen při čištění, učil se stát na místě při čištění bez uvázání a postupně jsme přidávali deku s obřišníkem, později sedlo. Po celou dobu jsme dbali na to, aby byl Jerrynek při sedlání uvolněný, cítil se s námi v bezpečí. Tuto práci jsme na dva měsíce přerušili a nyní v únoru se k ní opět vrátili. Po delší pauze však na Jesperadovi nebyl znát žádný stres z nasedlání, pohyboval se uvolněně a my postupovali pouze tak rychle, jak nám on sám dovolil. Čištění i sedlání většinou probíhá bez uvazování, hodně jej chválíme a povzbuzujeme. On nám to oplácí svou důvěrou a neskutečnou snahou vyhovět. Po několika lekcích se sedlem, jsme zapli otěže a začali trénovat reakci na tlak, kterou se naučil velmi rychle. Jeho psychická vyrovnanost nás nabádala k dalšímu kroku a tak jsme přidali stoj v jednom třmenu a pouze přehoupnutí se přes sedlo. Po velké pochvale jsme toto zopakovali ještě jednou a následovala týdenní pauza. Další lekce byla již s nasednutím do sedla. A jak to dopadlo? Na to si počkejte do příštího článku.

15.1.2015

Brzdit či nebrzdit

pepa-foto4.jpgKůň se nepřetvařuje ani si na nic nehraje a prostě se chová tak, jak mu bylo dáno - přirozeně. A proto se není čemu divit, když v situacích, které vyhodnotí jako nebezpečné "vezme nohy na ramena". Útěk je prvním přirozeným ochranným mechanismem koněm. Nejprve uteče a až poté přemýšlí a vyhodnocuje situaci. Toto chování lze do jisté míry zmírnit či odbourat. Cílem tohoto článku však není návod na uvykání na rozličné ruchy, nýbrž zamyšlení se, jak pracovat a využít tuto situaci v náš prospěch.

Celý článek najdete ZDE.

16.12.2014

Konec roku

Pomalu se blíží konec roku 2014. Ještě nás čekají ty nejkrásnější svátky v roce - Vánoce. Hlavně děti se už nemůžou dočkat. Koníci mají nyní oddychový čas, který tráví, jak je u nich zvykem, poflakováním po výběhu. Tak krásné vánoční svátky plné pohody a do nového roku 2015 více porozumění. Naslouchejme si navzájem a svět koní i lidí bude hezčí.

pf-ranch-na-zarach-2015.jpg

7.11.2014

Den koní s Václavem Vydrou na ranči Na Kačeně

10.jpgJako zázrakem se v polovině října vyčasilo a charitativní akci pro nemocného Šimonka prosvítilo slunce. Tuto akci přijel podpořit i herec Václav Vydra, který si ve svém velmi nabitém programu našel chvilku, aby spolumoderoval akci a setkal se s místními lidmi. Ani my jsme neváhali a nechali si udělat společné foto s tímto milým a srdečným člověkem. Akce se opravdu povedla a podpořilo ji několik stovek návštěvníků, kteří přispěli na monitorovací přístroj statečného chlapečka, jež se potýká hned s několika nemocemi. Náš ranč také nezůstal pozadu a místo třech vstupů jsme nakonec udělali vstupů pět.  2.jpg

Tentokrát měl Monty pouze jedno vystoupení a zbytek bylo na Sheitym, který si před publikem vyzkoušel lehání, přikrytí plachtou a práskání bičem nad ležícím koněm. Nakonec oba naši koně svezli malého Šimonka, který z toho měl velkou radost a my všichni také.smiley Pestrý program byl složen hlavně z jezdeckých disciplín jako byla ukázka drezury, parkur, vozatajství, ale i westernový trail a rychlostní soutěže v podání Ranče pod Kamenem. Nechyběly country tance a pěvecký sbor místní školy. Nevšední ukázkou byla práce oddílu jízdní policie z Ostravy, kteří  divákům 1a.jpgpřiblížili nejen samotný trénink a přípravu koní, ale i nastínění zásahu při hromadné akci, kde byly použity dýmovnice či rozhánění davu.  Nejen oni sklidili velký potlesk, ale i džigitovka našeho ranče nebo ukázka s názvem Dáma v sedle v podání Sandry Doleželové či práce ze země a španělská Garrocha. To vše bylo k vidění na prvním ročníku této akce. 

Třeba bude tento vydařený den výzvou pro pořadatele a příští rok budou se ve Špičkách opět setkáme.

Po náročných vystoupeních jsme ještě svezli několik dětí a pak odevzdali naše koně Jolči a Elči, které nám celý den svědomitě pomáhaly, ať si také užijí akci ze sedla. wink

Krásné fotky od Pepy Hlouška najdete ZDE

24.10.2014

Moje cesta k práci ze země

shiety-lezici.jpg

Před 14 lety jsem si koupila svého prvního koně. Byl to trakénský valach jménem Romeo. Mělo mi dojít, že když jsem šestý majitel během tří měsíců bude asi něco špatně. Ale euforie z koupě nádherného koně brzy vystřídala bezmoc. Obsedání bylo ve znamení útěků a strachu. Věděli jsme, že tohle není cesta, kterou chceme jít. V té době byl na pultech knihkupectví trhák s názem Muž, který naslouchá koním od Montyho Robertse. V ČR do té

dsc_0290.jpg

 doby neznámý přístup ke koním. Zhltla jsem ji jedním dechem a  v té největší únorové zimě jsme se vrhli na stavbu kruhovky.Od té doby se motoda Join up zjemnila, ale tenkrát nám rozhodně pomohla při komunikaci s koníkem. Po několika pokusech o napojení se to podařilo - konečně jsme obsedli nez nervů a stresu. Od té doby jsem s Romee pracovala více ze země. Byl to velmi komunikativní a jemný koník. Několik let jsem s ním vystupovala na pár akcích. Tenkrát lidé tleskali za to, že koník běhající po ohradě za vámi jen tak přišel, držel se vás a dělal pár obratů. 

slunecnik-srpen-2014.jpg

Pak přišla první mateřská a já musela (ač s těžkým srdcem) Romea prodat. Nedostatek času  pobízel jeho temperament a zanedlouho bychom obsedali znovu. Brzy si Ivo koupil mladého Montyho, který byl velmi ochotný, co se práce týče, ale na práci ze země trochu neohrabaný, velký a nemotorný. Navíc se bál  všeho možného. Strach z některých věcí jsme odstranili hlavně prací ze země, ale bylo mi jasné, že tento koník nikdy nebude ochotně lehat, v klidu stát při rušivých momentech a tak jsem na nějakou dobu opustila tuto mnou oblíbenou činnost. Po mateřské jsem se začala věnovat džigitovce a zdědila jsem kobylku Jessiku, která je typ koně, jež s vámi nechce komunikovat ze země. Možná se někteří ušklíbnou, že je to pro každého koně, ale není. Alespoň pokud se neustále nechcete dívat na otráveného a protivného koně, který pracuje pouze z donucení. Takže jsme jezdili trikovku a rychlostní soutěže. To Jessice šlo a nějakou dobu jí to i bavilo.

Až konečně před rokem, kdy jsem si koupila čerstvě obsedlého Sheityho,

dsc_0236.jpg

 jsem se mohla naplno vrátit a ještě více rozvinout kapitolu, kterou jsem před několika lety nechala nedočtenou. Mladý koník byl velice ochotný a šikovný, vzájemné budování důvěry a respektu nám zabralo nejvíce času, ale na tom teď stavíme. Vrátila jsem se k vystupování s koněm ze země (nerada používám termín horsemanship, protože to je filozofie  a ne jen některé cviky). Po necelém roce, kdy k nám Sheity přišel umí kromě jiných jezdeckých dovedností také klekat, poklonu, lehnutí, nebojí se biče, plachty, balonu, deštníku a spoustu dalšího. Nic nešlo hned a samo, ale po malých krůčcích se stále posouváme vpřed. Zásluhu na tom má také několik kurzů, které jsme letos absolvovali, ať u v sedle nebo na zemi.

Foto: Pepa Hloušek

22.10.2014

Sbohem bláto v kruhovce!

p1460252.jpg

Neúnosná situace ohledně naší kruhovky a zároveň jízdárny se poslední dobou vyhrotila natolik, že jsme ji byli nuceni rychle řešit. 

Abychom si nezničili pastviny, používali jsme kruhovku jako výběh v případě nepříznivého počasí. Zároveň sloužila jako tréninková jízdárna společně s pastvinou. V kruhovce však nejsou dlouhé rovné stěny a tak se tam velmi špatně provádí některé jízdárenské cviky. Na to tady byla pastvina, která se však za mokrého počasí nedala používat. A to bylo poslední dva měsíce téměř neustále. Mokrý srpen a ještě horší září zapřičinili, že kruhovka dostala zabrat více než v předchozích letech. Původně jsme ji měli vysypanou a zpevněnou pouze po obvodu, což na náš trénink stačilo. Jakmile se tam ale začali častěji dávat koně, rozbahnili ji natolik, že vnitřní nezpevněnou část a hlínu s bahnem přenesli všude, tedy i na obvodní část, pořádně to zamíchali a ještě do toho zašlapali nedožrané seno. Dny kruhovky byly sečteny. Jízda v takovém terénu byla o zdraví a  nehodilo se tam už ani koně pouštět. Řešení muselo být rychlé a co nejlevnější a zároveň efektivní. Pustili jsme se tedy do práce.

p1460290.jpg

Počasí bylo na naší straně, když několik dní nepršelo a dokonce vyšlo i sluničko, aby se mohla rozjet velká víkendová akce. Celé dva dny se bagrovalo a odváželo bláto, další den se navezla haldovila a část recyklátu a vše se uválcovalo. Pak si kruhovka chvíli odpočinula, mezitím opět pršelo, takže by se tam stejně nedostala Tatrovka s pískem. Po týdnu jsme opět využili dvou dní, kdy trošku vyschlo, i když i přesto byly po Tatře s vlekem na příjezdové pastvině velké škody, ale písek byl doma. Zvolili jsme černý, s větším profilem za skvělou cenu. Největší radost udělal dětem a kočkám. Dlouho se z něj však neradovali (tedy hlavně děti, kočky v něm řádí stále), protože se rozvezl na celou plochu a pobránoval (obrácenými branami). Včera jsme jej konečně poprvé vyzkoušeli. To byla lahoda. Dnes opět prší, počkáme až si to trochu sedne a zřejmě budeme přidávát ještě část písku, která nám zbyla.

Ještě nám schází vyřešit krmelec, abychom tam mohli koně krmit, ale aby se seno neválelo všude a opět nenastalo místo, kde by se začalo tvořit bahno. 

16.10.2014

Trénink s Angel Cid Camas

Je tomu již 1,5 roku co spolupracujeme se španělským trenérem Angelem

garrocha-cval.jpg

 Cidem Camase, profesorem Jinete v Jerezu. Pokaždé nám trénink s touto osobností mnoho přinese. Neúnavně jej překládá naše kamarádka Veronika Živnová, která kurzy zaštiťuje.Po několika tréninzích jsme malinko nahlédli do  tajů španělské drezury a vůbec celkový přístup a práce pana profesora nás nadchl. Hlavní náplní našich tréninků po opracování, zahřátí a uvolnění koně je příprava na práci s Garrochou. Protože jsme stále na začátku, Garrochi se věnujeme teprve půl roku a s mladým koníkem nechceme spěchat, posunujeme se i přesto pomalu vpřed. Tento podzimní trénink jsme dostali tipy na držení Garrochi a práci s koněm ve cvalu na malých kruzích, kontra cval a další. Také jsme poprvé s Garrochou pracovali v klusu a ve cvalu. Už se těšíme, až budeme moci obraty provádět ve cvalu, to nás ale čeká ještě mooooc práce. Sheity se choval jako profík, dlouhou cestu zvládl bez problémů, nevyváděl v kruhovce, kde viděl na ostatní koně, na tréninku se snažil a byl také pochválen.

Video z tréninku:

 

22.9.2014

Omladina v akci

p1460227.jpgLetošní konec léta a začátek podzimu je velice deštivý. A tak nám nezbývá, než jezdit v blátě. Trvá tři dny, než aspoň trošku vyschne kruhovka a dá se po půlce jezdit. O nějakém tréninku nemůže být moc řeč. Na  malé svezení, to však stačí a tak se do sedla (nebo spíše na holý koňský hřbet) těší naši mladí. Poslední dobou opět (po roce a půl) začalo ježdění bavit našeho Jeníčka. Do ohrady si bere zkušenou a klidnou Jessiku, která ho ochotně sveze. Někdy mu doprovod dělá neteř Eliška, na fotce na mladém Sheitym. Aspoň někdo jezdí, když my nemůžeme.

Nedávno jsme navázali přátelské vztahy s nedalekou stájí, kde mají krásnou pískovou jízdárnu a společně se domluvili na možnosti tréninku v případě dlouhodobě mokrého počasí. První dva tréninky na jízdárně již máme za sebou. Je tam skvělý povrch a spousta strašáků, které jsou pro mladého koně velkou výzvou. Hned při prvním příjezdu jsme si vyzkoušeli bubáka v podobě obrovského psa. Hned u brány nám šel pejsek v ústrety, což se  Sheitymu nelíbilo (ona vetší, pohybující se zvířátka mu ještě dělají trochu problém) a jakmile se pes rozběhl, rozběhl se i Sheity. Po té asfaltové příjezdové cestě to nebyl žádný med a tak jsem se snažila jej v rozumném ústupu dostat na louku. Povedlo se a pak dostal pořádnou cvalovou práci. Pes ne pes, kroužili jsme na té louce kolem hafanů ( kromě toho macka tam byla i naše Bubla, se kterou se chtěl pejsan kamarádit) tak dlouho, dokud se nazačala projevovat únava svalů a spolu s ní se vracela Sheitymu i jeho rozvaha. Jak byl rád, že mohl zastavit - dokonce i  vedle velkého psa. Po návratu na jízdárnu a krátkém tréninku se s tamním psím obrem natolik zkamarádil, že se navzájem olizovali.  Při druhém tréninku další den mu už olizování psa šlo na nervy a tak po něm i vyjel. Doufám, že tímto máme psy vyřešeny.

1.9.2014

Poslední vystoupení

su.jpgKulaté výročí - 30.ročník Pony Expressu se konal v Suchdole nad Odrou. Zkušeným organizátorem byl tradičně Western klub Suchdol n.O., který pro letošní, speciální ročník připravil opravdu bohatý program. Vlajková kavalkáda a výstřel z historického děla zahájily velkolepou akci. Po celé odpoledne až do pozdních hodin probíhal pestrý program, který se střídal s příjezdy jezdců Pony Expressu z jednotlivých větví. Mezi jezdci a návštěvníky z celé republiky byli i vzácní hosté ze zemí jako je Polsko, Slovensko či Německo. Akci moderoval známý Luki Lukeš, který svým vtipem a pohotovostí nejednou návštěvníky upřímně rozesmál. Každou hodinu zatančila taneční skupina Colorédo a k v-zelenem1.jpgposlechu hrála country kapela OK Country. Vzduchem svištěly rychlé biče, na slunci se leskly kolty, diváci žasli nad pyroefekty a výbuchy, to vše pod taktovkou známého showmana Radima Jesseho Michálka, který si pro návštěvníky později připravil i večerní ohňostroj. Práce s koněm ze země, různé kousky a vzájemná důvěra byla první ukázkou s koňmi. Následovaly rychlostní soutěže - barely, tyče, vrhačská show Dušana Dvořáka z Valašské westernové kavalérie, džigitovka mezi kampkami deště, ladná ukázka práce s Garrochou za zvuků španělské hudby, laso show Daniela Krejčíře nebo akční dog fresbee či výcvik psů. Nakonec přijel i Zorro a návštěvníci mohli zhlédnout námluvy na koni v podání jezdecké skupiny Acabalado. Večerním překvapením pro oceněné jezdce Pony Expressu byl divoký kankán. 

Velká akce, na které jsme potkali spoustu známých i přátel a kterou jsme si nesmírně užili.

Krásné fotky od Pepy Hlouška najdete ZDE.

Video z akce od Miloše Chmela:

 

21.8.2014

Léto budiž pochváleno

poklona1.jpgPřestože máme za sebou poslední vystoupení v letošní sezoně, nezahálíme a pilně trénujeme. Mladý Sheity se stále posunuje vpřed a po několika týdnech nácviku poklony se nám konečně podařilo dobrat výsledku. Také jsme udělali pokrok v práci ze země a pomalu přidáváme jízdu bez sedla a uzdečky. Po téměř 3/4 roce se naučil více pracovat hřbetem a svezení na něm je tedy čím dál tím pohodlnější.Zatím se jeví jako všestraný koník na show a letošní (svou první) sezonu zvládl s přehledem.

Oblasti tréninku, na které se zaměřujeme nebo se v blízké době zaměříme jsou:

- Práce ze země (uvykání na ruchy)

- Doma Vaquera a Garrocha - drezura

- Džigitovka

- Rychlostní soutěže

- Oheň

- Různé druhy zbraní: meč, bič, kopí, luk

Krátké video z tréninku bez uzdění zde:

 

 

 

13.8.2014

Návštěva v Polsku

u-anicky1.jpgNa začátku června jsme se na jedné akci seznámili s báječnými lidmi. Nemluvíme sice jejich řečí - polsky, ale i tak jsme si rozuměli. Padli nám tak do oka, že jsme od té doby plánovali společné setkání v podobě tréninku. To se podařilo až téměř o dva měsíce později. Na konci července jsme vyrazili do polských Zwonowic, hodinu cesty od Ostravy. Původně jsme s sebou měli brát i děti, ale ty daly nakonec přednost pobytu u babičky. Do cíle jsme dorazili bez větších obtíží a čekalo na nás vřelé uvítání. Koníci měli připravny krásné boxy a bylo o ně skvěle postaráno. Ihned po vybalení a přivítání s rodinou Aničky a Marcina Izdebskych, jsme si dali první trénink.

A protože bylo horko, koně jsme nechali v příjemném chládku boxového ustájení a byli jsme zasvěceni do tajů střílení z luku. Marcin je v tomto směru muž povolaný, tomuto krásnému sportu se věnuje i závodně. u-anicky.jpgLetos si připravuje nového koníka do soutěží Horseback archery. Tato disciplína se mi vždycky moc líbila a jakmile jsem si ji vyzkoušela na živo, už vím, co budeme s Sheitym do příštího roku trénovat.

Celí vyprahlí z horkého slunce jsme se na chvíli zchladili a večer pokračoval trénink s koňmi. Nejprve jsme si s Aničkou vyzkoušeli takové maličké společné vystoupení s Garrochou a pak Ivko předvedl několika místním přihlížejícím džigitovku. Tu si na stojícím koni vyzkoušela i Anička. Večerní táborák s kytarou byl skvělý.

Další den ráno jsme si přivstali, než slunce opět rozpálí vzduch a po nasedlání koní si Marcin vyzkoušel některé triky na Montym a pak si spolu zařádili v ohradě a Anička mi půjčila svého krásného arábka El Basima, na kterému-anicky2.jpg jsem  si zopakovala, jak vypadají některé drezurní cviky i v rychlejších chodech, které zatím Sheity neumí. 

Zpočátku jsme měli malé obavy, jestli se domluvíme, ale brzy se tyto obavy rozplynuly a bez problémů jsme se domluvili. Dokonce jsme za ty dva dny chytli i několik polských slovíček.

Od Aničky a Marcina si kromě nových zážitků odvážíme domů i nové portugalské sedlo, které jak doufám, využiji při tréninku i vystoupení pro naše dva mlaďochy.

Těšíme se na brzkou viděnou. Oléééééééé.

Foto: Anna Izdebska

5.8.2014

Na skok do Skal

skaly.jpgŠestý ročník charitativní akce s názvem Na skok do Skal, se konal ve Skalách u Rýmařova pod taktovkou stáje Kincl. Jako každý rok, i letos byl výtěžek ze vstupného věnován vybrané nadaci.Program byl velmi pestrý a nabitý. Pro děti bylo tentokrát připraveno spoustu her a zábavy. Jednou z nich byla i kapela Kašpárek v rohlíku, na jejichž písničky si mohly děti zaskotačit, dále pak vození na koních, malování na obličej, skákací hrad nebo střílení z luku. Nechyběla ani minizoo a naše malá ukázka práce s koněm ze země, při které jsme se opravdu museli držet při zemi, protože ostatní koníci na opracovišti špatně snášeli práskání bičem nebo slunečník. Hlavním lákadlem byl večerní dvouhodinový program, který zahájil rej kočárů. Letošními hosty byl i Cirkus trochu jinak a jejich krásné akrobatické představení. Drezurní ukázku a vstup s názvem Kůň a pes mohli diváci zhlédnotu v podání Aničky Reinbergerové, která se nyní naplno věnuje sportovnímu chovu koní. Naši džigitovku musel Ivo s Montym opět zvládnout sám, i když měl v hale podporu stájového kolegy Sheityho, který se na tuto náročnou show bude teprve připravovat. Vrcholem celé akce byl skok do výšky koně a člověka na skákacích botách.Večerní after party s XindlemX a závěrečný ohňostroj zakončily skvělou a divácky velmi oblíbenou akci.

Televizní záznam objektivem EquiTV z celé akce je možné zhlédnout ZDE.

1.8.2014

Dovolená přes celou republiku

na-sidlovaku.jpgPo několika po sobě jdoucích náročných víkendech jsme se rozhodli udělat si volno bez koní a hlavně s dětmi, které kvůli různým akcím na víkend "odkládáme" k babičce. Už dlouho jsme si psali s kamarády z Ranče Šídlovák na druhém konci republiky a když jsme dostali pozvání na návštěvu, neváhali jsme a uskutečnili setkání naživo. Moc jsme se těšili. Na dalekou cestu, navíc s dětmi, jsme si vyhradili celý pátek. I když ještě ten den ráno to vypadalo, že ani nevyjedeme, protože startér na autě se nedařilo opravit. Nakonec však neodolal Ivkovu umu a přeci jen jsme mohli vyrazit. Cestou jsme si udělali zastávku na zámku v Litomyšli a muzeu hraček, a také Chrudim jsme poctvili svou návštěvou. Přesněji kasárna, kde Ivo přesně před 20 lety strávil rok u výsadkářů. Zavzpomínal, vše nám ukázal a pak jsme pokračovali vstříc našim kamarádům směr Plzeň. Děti byli nejvíce nadšené ze dvou tunelů, které byly nově vystaveny na jižní spojce u Prahy a celé dny pak nemluvily o ničem jiném. Od té doby byl athosek.jpgkaždý nadjezd nad dálnicí tunel. Do cíle jsme dorazili až po setmění, ale přivítání nám vyrazilo dech. Tak krásné a vřelé, dokonce s proslovem a úvodním tanečkem za zvuků živé kapely. Dostali jsme dárečky a my zase rozdali ty své. Ještě teď to máme v živé paměti. Druhý den ráno se Ivko opět vrhl do oprav auta. Protože zákon schválnosti říká, že když se má něco pokazit, tak jedině tehdy, když se člověk na něco hodně těší. Abych zabila čas, než opraví brzdy,  bylo mi nabídnuto jet na vyjížďku. V místních lesích plných borovic a lesních stezek bylo náječně. Koníci poctivě šlapali. Po obědě jsme se vydali do nedalekého westernového městečka Halter Valley, kde se konalo rodeo. Ale děti nám plán opět změnily. Po dvou hodiných už s nimi nebylo k vydržení a ani se jim v tom horku nedivíme. Vydali jsme se tedy na nedaleký hrad Radyně. Ivo s Verunkou zaparkovali v lese a jak je jejich zvykem, tak si zdřímli a my s Jeníčkem vyrazili nahoru do hradní věže. Po tak prudkých a dlouhých schodech jsme ještě nešli. Nejhorší byla cesta dolů. Jeníček polítal v lese, podíval se do každé díry a mohli jsme vyrazil zpět na ranč. Tam se konal big bítový večer, takže jsme tentokráte místo Večerníčku poslouchali dunění bubnů. Ráno se na ranči sešla téměř celá parta lidiček a přestože jsme chtěli ivko.jpgvyjet hned po snídani, nešlo to. Zapovídali jsme se a nemohli se odtrhnout. Po výborné snídani a Kátině buchtě jsme se byli podívat na vystoupení Marci a jejího šampiona Athoska. Jsou skvěle sehraná dvojka a umí tolik kousků. Je radost je sledovat. Ani se nám nechtělo odjiždět. Ještě jednou za vše moc děkujeme Marci, Káťo, Leničko, Markét, Gábi, Jurášku, Zuzi a všichni další. Cestou domů jsme navštívili známý hrad Točník, kde jsou ve výběhu dva mědvědi od pana V.Chaloupky. Sotva jsme doběhli k autu, dohnal nás černočerný mrak a dešťové kapky nás pak doprovázely s malými přestávkami až domů na Moravu. Skvělý víkend se skvělými lidmi. Moc se těšíme na další setkání.

31.7.2014

Pony závody spřežení Kobeřice

koberice.jpgPrvní prázdninový víkend se konaly závody ve zpřežení  v Kobeřicích. Místní stáj má s tímto sportem nemalé zkušenosti a to bylo také poznat na skvělé organizaci a hladkém průběhu celého odpoledne. Ohlášená dešťová přeháňka přišla přesně v předpovězenou dobu. Přesto i pak nás počasí celou dobu napínalo, jak vlastně bude. Nakonec bylo ideální  pro koně i diváky, kteří se pod podmračeným, ale teplým nebem nemuseli pařit na horkém slunci. Na slavnostní nástup se chystalo několik kočárů a maratonek. Naši koně byli zpočátku trochu vedle, z tolika vozů, do kterých byli zapřaženi jejich soukmenovci, ale po chvíli to brali jako samozřejmost a možná s trochou úlevy, že tam nemusejí být oni nás spokojeně nesli v sedlech. Po slavnostním nástupu byl zahájen program spřežení. Malí i velcí koně, dospělí i děti se chopili opratí a začala krásná podívaná. Mezi jednotlivými soutěžemi jsme zpestřili přestávky ukázkami a ač publikum nepatřilo k nejpočetnějším, jejich potlesk a povzbuzování si nezadalo s pořádným plénem  . Akce plynule pokračovala a my s obdivem sledovali malé vozatajce, jak přesně navádí své čtyřnohé kamarády mezi překážky. Na chvíli jsme zalitovali, že doma nemáme, žádného koně do zápřahu, ale shon při přípravě jednotlivých vystoupení nás z toho brzy vyléčil. 

Krásné foto od Pepy Hlouška najdete ZDE.

1.7.2014

Ohrada dokončena

p1460182.jpgVíce než rok čekala ohrada u zahrady na své dokončení. Nejprve se nařezaly pořádné kulíky, ty však ležely dluho bez povšimnutí ladem. Po půl roce se natřely (ne samy, museli jsme se také zapojit) a od zimy čekaly na své místo v zemi. Letošní zima byla velmi mírná a tak bylo spoustu práce jinde a kulíky musely opět počkat. S brzkým jarem na ně přeci jen došla řada. Takže tam stály asi tři měsíce, než přišla další fáze a to přišroubování držáků na pásku a p1460200.jpgnatažení pásky. Poslední fáze šla byla oproti těm předešlým "brnkačka", protože tráva rostla velmi rychle a Ivkovi už se ohrada nechtěla znovu celá sekat. Tu čest ji spást dostala důchodkyně Jessika a Sheity. Byli rozhodně pilnější, než my při stavbě ohrady, protože zatímco my ji stavěli přes rok, oni měli spaseno za týden. A to tak dokonale, že nebylo ani moc nedopasků a zahradní sekačka by se tam rozhodně nenadřela. A protože je to sváteční ohrada, která navazuje na zahradu u domu, nechceme, aby byla zablácená nebo rozbitá, musí si koníci zase chvíli počkat, než tráva doroste a oni budou opět vpuštěni.

 

Den koní na Piafě ve Vyškově

piafa-vyskov.jpgLetošní 20-té jubileum od svého založení slaví sdružení Piafa, které se zabývá nejen hiporehabilitací, ale také kanisterapií a dalšími činnostmi spojenými s prací s dětmi či tělesně nebo smyslově postiženými lidmi. Přivítal nás velký a čistý areál a také parta výborných lidí, kteří jsou zapáleni pro dobrou věc. Přestože počasí vypadalo všelijak, nakonec si všechny dešťové mraky našly jinou cestu a nepršelo. Deset minut před oficiálním začátkem akce byla v areálu jen hrstka diváků.  Avšak s úderem čtvrté hodiny, začaly bránou proudit desítky návštěvníků, kteří se ihned usazovali kolem kolbiště. Sheity nám dělal opět radost. Odložila jsem ho na špalek a on tam poslušně stál, zatímco my si chystali rekvizity na vystoupení. Protože jsme si dali na opracování koní záležet, měl Monty dostatek času se rozkoukat a tak byly jeho vystoupení bez zbytečného strachu. Aréna byla obrovská, takže všude bylo daleko, což Montymu vyhovovalo. Slavnostního nástupu se ujala místní děvčata na koních a symbolickým předáním vlajky senátoru Ing. Janu Bárkovi byla akce zahájena. piafa-dostih.jpgCelým programem slovem provázela ředitelka sdružení Jana Podrápská. Na kolbišti se také několikrát vystřídaly mažoretky z Nezamyslic, které svým veselým vystoupením zpestřily koňský program.  Ten se skládal jak z ukázek práce Piafy tak i z našich vstupů. Ukázky práce hiporehabilitace, drezury a parkurového skákání bylo v podání děvčat z místního sdružení. My jsme vyplnili čas Hrátky s koněm ze země, trikovým lasováním, práci s bičem, nejvíce oblíbenou džigitovkou, ukázkou práce s Garrochou a nakonec přijel i Zorro. Výborný nápad byl dostih dětí přes překážky, kde nejprve překonávali připravenou dráhu sami a posléze i na ramenou svých rodičů, respektive zdatných tatínků. Atmosféra byla více než přátelská, rodinná a velmi vstřícná. 

V místní hale byla výstava prací žáků 6.- 8.ročníků ZŠ, kde psali esej na téma "Až mi bude 20let." Četli jsme si několik prací a kromě úsměvu na tváři, který nám vykouzlily naivní představy dětí o své budoucnosti jsme museli konstatovat, že je to vlastně dobře, že si budoucnost malují růžovými barvičkami, než je šedá realita srazí na kolena.

Po skončení akce jsme se postarali o bříška koníků i ta naše, povykládali jsme s organizátory a po půlnoci dorazili domů.

30.6.2014

Indiánský den na Liščím mlýně

lisci-mlyn.jpgTradiční akcí v půli června v nedalekém kempu Liščí mlýn je Indiánský den. Příjemně strávené odpoledne pro celou rodinu krásně podtrhlo sice podmračené, zato velmi příjemné počasí. Jako vždy jsme vyrazili se dvěma "černochama" a netušili jsme, jakou si hned na začátku střihneme ostudu. Monty se opět vyznamenal. Sotva jsme oba koně uvázali u vozíku, potřebovali jsme zatáhnout zadní plachtu. Ačkoliv toto je strašák pro mladého Sheityho, tentokráte to za něj převzal Monty. Jakmile se plachta hnula (i když jsme to dělali pomalu, jak to jen šlo a na koně jsme mluvili) rozhodl se, že tam už nezůstane ani chvíli. Jenže sám odejít nemohl a tak chtěl vzít s sebou i vozík, u kterého byl přivázaný. To byl rachot. Mladý Sheity se hned lekl, co to Monty vyvádí a na chvíli se k němu přidal, že prý, když na to budou dva, tak ten vozík určitě půjde s nimi (však se už také začal naklánět na stranu). Jenže Sheity, selisci-mlyn8.jpg velmi rychle vzpamatoval a brzy v tom nechal Montyho samotného. Ten sice zaregistroval, že plachta je opět schovaná na svém původním místě, ale zřejmě chtěl dokončit dílo zkázy a tak rval a šponoval a skákal, div si nelehl. Naštěstí se mu to nepovedlo. Protože na to zbyl sám. Zřejmě se mu pak v té jeho velké hlavě trochu rozsvítilo, přotože pak už jen hrabal velkou díku pokaždé, co se Sehity vzdálil, byť jen na 10m. Asi si myslel, že je krtek - on člověk nikdy neví, jaké "myšlenkové" pochody (pokud se tomu vůbec tak dá říkat) se Montymu honí v hlavičce. Myslím, že pokud nás tam ještě někdy pozvou, vezmeme si s sebou i pytel s hlínou, abychom mohli uklidit po Montym jeho vytrvalou snahu se zahrabat.

lisci-mlyn1.jpgTakže po divokém uvodním antré jsme se vydýchali a mohli se konečně věnovat přípravě na vystoupení. Akce byla velmi pěkná. Děti se mohly svézt na koni, zařádit si v mini lanovém centru, prohlédnout si indiánskou vesnici, zhlédnout dovednosti indiánů, nechat si na hlavě přistát dravce, naučit se bubnovat, zastřílet z luku, poslechnout pohádku, nechat se chytit do lasa nebo si zapráskat bičem. Ukázka s dravci byla divácky velmi ceněna. Škoda, že jsme museli držet koně v povzdálí, protože se dravci koní báli. Tak jsme z tohoto krásného vystoupení moc neviděli. Naše vystoupení zahrnovalo  tradičně oblíbenou džigitovku, kde Monty jezdil jak drak ( a to původně Ivo tvrdil, že ta dráha je tam až zbytečně moc dlouhá - nakonec byl za ni rád), dále Zorro a jeho kůň, práce s koněm ze země a překonávání různých překážek, španělská Garrocha a trikové lasování s bičem.

Děkujeme za několik fotek od Evika z Ranče pod Hůrkou.

Průřez našim vystoupením můžete zhlédnout níže:

 

20.6.2014

Den Tatry

den-tatry1.jpgNásledujcí den po vystoupení v Hlučíně jsme si udělali malý rodinný výlet s dětmi a našimi dlouholetými kamarády Irenkou, Láďou a jejich Kubíčkem. Necelých deset kilomentrů od nás v Kopřivnici se konal Den Tatry. Celá akce se konala na polygonu, kam se jen tak běžný smrtelník nepodívá. Možnost prohlédnout si zkušební dráhu pro nové Tatrovky a okouknout areál Tatry zblízka je příležitost, která se musí využít. Na obrovském parkovišti se konala výstava téměř všeho, co má kola. Od závodních aut, až po (a to hlavně) zemědělské stroje, stavební techniku, různé jeřáby a plošiny, na kterých jste se mohli nechat den-tatry3.jpgvynést až 60m vysoko, dále pak hasičská auta, autobusy a samozřejmě Tatrovky. Ty se proháněly po tamním polygonu a vozily trpělivé návštěvníky, co si vystáli dlouhou frontu. Čekání však stálo za to. Z nás se takés tali čekatelé a po třičtvrtě hodiny čekání jsme se konečně dostali na řadu. Poprosili jsme pana řidiče, ať nás sveze po pořádných dírách, že jsme na to doma zvyklí a tak nám věnoval dokonce kolečko navíc. Největší zájem byl o svezení se ve vojenské Tatře, která díky svému vyššímu profilu mohla jezdit po těch největších vlnách a dírách, kde ostatní Tatry nemohly. To byla podívaná. Kromě jízdy v Tatrovce mě lákal let vrtulníkem. Ivo neletěl a zdůvodnil to slovy, že aspoň  jeden rodič musí přežít, kvůli dětem. Let byl siceden-tatry2.jpg jen pětiminutový, zato to byl nezapomenutelný zážitek. Seděla jsem vepředu hned vedle pilota a letěli jsme nad nedalekým hradem Hukvaldy, který byl z výšky zase úplně jiný, než jaký jej známe ze země. Po zhlédnutí všech atrakcí a lákadel jsme se přesunuli na nedaleký Bubla ranč, kde jsme si dali výborný oběd. Na přiložené fotce (Foto Ika Kacířová) je vidět, jak se sedmiletý klučina dokáže scvrknout tak, aby se mi ještě vešel do náruče. A já myslela, že nám miminka už odrostla  Byl to skvělý den, kdy jsme konečně nemuseli myslet jen na práci a koně, ale také si trochu oddechli.

18.6.2014

Westernové závody v Hlučně

hlucin2.jpgTéměř všechny víkendy v červnu máme rezervovány pro různé akce. Dětskými dny počínaje, přes ty indiánské až po westernové závody. To nás alespoň motivuje k pravidelnému tréninku. Jednou z takových příjemných akcí byly westernové závody na Dětském ranči v Hlučíně. Skvělým doplňkem k již tradičním rychlostním disciplínám byl přírodní trail. Škoda, že jsme se museli chystat na vystoupení a  nemohli se tak zúčastnit. Překážky byly opravdu rozmanité a místy podmáčená trať byla zkouškou pro nejednoho zkušeného závodníka. Po úvodním zahajovacím nástupu všech jezdců se rozjel i doprovodný program, který odstartovala Jana Via Plačková se svými dvěma koníky a pejskem. Z její ukázky byla znát pohoda a porozumnění, které jsou při práci s koňmi tak důležité. Kromě položení koně, sednutí či poklony, byl krásným kousek, kdy se malý pony vzepjal na zadní a přední nohy dal Janě na ramena a pod nimi podbíhal pes. Po tak hezkých výkonech se nám nenastupovalo zrovna lehce. Ale brali jsme to hlavně jakohlucin1.jpg trénink před lidmi, vždyť pro mladého Sheityho to bylo teprve druhé veřejné vystoupení. Asi se budu opakovat, ale zatím nám dělá jen samou radost. Dokonce se mu povedly prasknout kopytem dva nafukovací balonky ze tří. Foto z práce ze země od Lucie Dastigové ZDE.  Letos jsme také prolomili smůlu, kterou jsme měli při posledním vystoupení v Hlučíně a kdy foukal vítr a nám se s lasem ale vůbec nedařilo. Tentokráte bylo vše, jak má a snad jsme si trochu napravili reputaci. Po rychlých barelech a více jak čtyř desítek koní, které se v aréně vystřídali při dvou kolech byo opět na programu naše vystoupení. Rychlostky jsme nemohli moc sledovat, protože chystání koní a jejich rozhýbání nám zabralo spoustu času. Navíc, se oba (Monty i Sheity) na opracovišti pokusili se nás zbavit, což se jim nepovedlo a o to více je čekalo práce. No, jestli jim to stálo za to, se dozvíme příště. Ukázka práce s Garrochou v kroku je zatím jen malým nastíněním do krásného světa španělských koní a jakmile Sheity postoupí v tréninku, určitě přidáme i cvalové prvky. Za to džigitovka, ta nezklame. Krkolomné kousky ve cvalu se neomrzí. Po ukázkách přišla na řadu rychlostní disciplína Pole Bending. Po zaopatření našich koní jsme usedli k výbornému řízku a užívali si zbytek soutěží. Do klíčové dírky se přihlásilo málo početné pole jezdů a tak odpolední program skončil něco kolem páté hodiny. Spousty krásných fotek od Pepy Hlouška najdete TADY.

My se však nepřesunuli ihned domů, ale byli jsme pozvání ke kamarádům Benovi a Johance na Ranč Setkání, kam jsme se moc těšili, protože se skvělými lidičkami, se kterými si máme stále o čem povídat, jsme se již hodně dlouho neviděli. Cítili jsme se u nich jak vzácná návštěva - pro koníky nám rezervovali nejlepší pastvinu s krásnou jetelinkou, my dostali kus steaku a jejich děti si z našeho auta a vozíku udělaly prolézačky. A protože máme podobnou skladbu koní - jeden pohoďák a druhý "řešitel" (neustále řeší nějaké bubáky), měli jsme si dlouho o čem povídat. Kdybychom druhý den nevstávali na Dny Tatry, určitě bychom zůstali na noc. A při tomto slibu jsme se také rozloučili a těšíme se na srpnové stanování u Johanky a Bena. Foto od Bena ZDE

Foto v textu: Kristian Korzec

15.6.2014

Sheityho veřejná premiéra

verejna-premiera2.jpgDětský den na Prosper Horse ranči, který se konal první červnový den, se rozhodně povedl. Nabitý program přilákal velké i malé diváky, kteří s nadšením sledovali dění v místní krásné hale. Zahájení programu byla Sheityho velká premiéra, protože jeho vystoupení bylo hned první. I když jsme do haly chodili trénovat, nevěděli jsme, jak bude mladý koník reagovat na plné ochozy hlučících lidí. Sheity nás však překvapil na celé čáře. Choval se jako by vystupoval již léta. Po odložení uprostřed arény stál klidně  a nikam nešel, přestože tam byl sám a čekal, až si nachystáme všechny rekvizity. Vůbec nepůsobil, že by tahle akce byla jeho první. A tak jsem si poprvé podlezla pod jeho břichem s hořící pochodní v ruce. Dalším jeho vstupem a také premiérou bylo vystoupení s Garrochou. I když už byl trochu unavený, odťapkal si to moc hezky a nevěnoval pozornost okolním ruchům, jen mým pobídkám. Jeho klid by se mohl alespoň částečně přenést na Montyho, který si vybral svou nervozitu v ukázce Zorro, kde dělal, že rekvizitu vojáka viděl poprvé v životě A to i přesto, že doma poctivě trénoval a panáka již neřešil. K Montymu snad ani nemám co dodat, je to prostě Monty.

dsc_0523.jpgSkvělým číslem v programu bylo přetahování s tažnými koňmi Ládi Rýce. Jeho dva černí krasavci si to rozdali téměř s celou halou, přesto i dav lidí "zavěšený" na laně, neměl proti těm dvěma silákům šanci. Koníci se poté ještě přetahovali s offroadem, který se sice zahrabal do písku, ale i tak koňská síla opět bodovala.

Pěkná byla ukázka práce policejních psů, kdy přítomným diváků místy naskakovala husí kůže z té divoké podívané. Program doplnila i naše džigitovka, což je snad jediná věc, která našemu bázlivému Montymu sedí, dále trikové lasování, chytání dětí do lasa, soutěže pro děti, free style reining a vození dětí na koních.

Fotky z akce od Ranče Pod Hůrkou najdete ZDE.

 

31.5.2014

Nabité dny

p1460051.jpgLetošní senáž byla ve znamení krásného počasí a hlavně nově pořízeného stroje. Po několika letech dlouhého rozhodování a vyčkávání se Jeník (velitel hovězáckého úseku) rozhodl, pořídit si novou hračku. Většina strojů na ranči ještě pamatuje dávné doby a tak omladit "vozový" park nebylo na škodu. Všichni na ranči jsme sdíleli jeho radost a těšili se na nového pomocníka. Sice hned při první jízdě se pokazil náhon  a Jeník byl nucen si to hned spravit (nemohl čekat na servis, protože potřeboval séct trávu do senáže), ale pak už traktor pracoval, jak měl. Tráva letos byla velká a tak se i senážní jáma naplnila velmi rychle. 

Sotva si kluci stačili odpočinout, vyrazili jsme na Country bál docountry-bal-hodonovice2.jpg nedalekých Hodoňovic. Protože výtěžek z akce byl použit na opravu trampské chaty, přispěli jsme i my svou troškou  "do mlýna" a vystřihli jsme si tam vystoupení (gratis). Před hospůdkou U Čendy stáli zaparkovaní tři koně a nabitý sál jen hučel kowbojskou zábavou. V programu byla kromě našeho trikového lasování a biče zahrnuta moc povedená ukázka country tanců taneční skupiny Virginia a také několik soutěží o pěkné ceny. Po tombole, kde jsme tradičně nic nevyhráli jsme se přesunuli domů.

O pár dní později, při jednom z našich krátkých tréninků, jsem s Sheitym zkoušla nějaké novinky, s cílem přidat je do jeho prvního vystoupení. Nejprve jsme trénovali uvykání na oheň, nebo spíše na zapálenou louč, která hořela ne zrovna velkým plamenem. Když mu nevadila louč ani nad hřbetem, ani pod krkem či břichem, přešli jsme k jiné, těžší věci - balonky. Barevné a ve větru plápolající balonky ho nevyvedly z míry více, než zapálená louč. A pak přišlo na prasknutí prvního balonku. To se Sheity lekl a uskočil. U druhého už ale stál a třetí balonek dokonce praskl on sám. Ten "kluk černá" mě nepřestává udivovat a překvapovat.

Možná to vypadá, že se ničeho nebojí, to ale není pravda, pořád jsme ještě úplně nevychytali slepičky, krůty a husy. I když i na tyto podněty se jeho reakce hodně zlepšily.

Krátké video z druhého tréninku s ohněm a balonky:

21.5.2014

Každému co jeho jest

ulozeny-snimek-4.jpgStejně jako u lidí je tomu i u koní. Ne každý je nadaný na vše a tak i my se musíme smířit s tím, že Monty nebude nikdy beze strachu přecházet plachtu, že vlajku nosí pouze ve svislé poloze a jakmile se mu kolem hlavy šustne něco bílého - hlavně klobouk, nezůstane to bez odezvy. I když jsme se několik let snažili to změnit, některé věci musíme brát takové jaké jsou a nenamlouvat si, že po letech (tréninku) to bude leší.

Pak je tady mladý Sheity, který sice vykulí oko na podivně šustící předmět, ale po očichání usoudí, že to nemá zuby a je ochoten stát i při prvním pokusu dát mu plachtu na záda.

Samozřejmě, že do jisté míry je to otázka důvěry v člověka, ale ne až tak úplně. Se všemi koňmi pracujeme stejně a výsledky jsou různé. To, co se Sheity naučí během jedné hodiny trvá Montymu několik let - převážně zvykání na ruchy, šustící a barevné předměty.

Také jsme se smířili, že Jessika s námi v kruhovce či ze země spolupracovat nebude, ale pod sedlem je to ochotný a spolehlivý koník. V takových případech nezáleží na tom, co daný kůň neumí (nebo z nějakého důvodu nechce dělat), ale to co umí a jak to dále rozvíjet.

A tak je Monty hlavně na džigitovku, ve které je dobrý, spolehlivě nese váhu, poctivě běhám neloudá se.

Jessice zbyla s ohledem na její zdravotní stav role spolehlivého koně na vyjížďky.

Sheity zatím vypadá, že nebude řešit některé ruchy, takže pro něj plánujeme vystupování i v sálech a poslední náš (zatím neobsedlý) Jesperado se jeví dobře na rychlé obraty a jemné pobídky, což by mohl být slibný začátek pro Doma Vaquera či práce s Garrochou a rychlostní soutěže.

Přiložené video je ukázkou přípravy na první Sheityho vystoupení: Práce ze země a první kroky při práci s Garrochou.

 

15.5.2014

Trénujeme o "sto šest"

Sezona je přede dveřmi a tak nemůžeme zanedbávat tréninkovou přípravu. Každý týden jezdíme do haly nebo jiného cizího prostředí, aby se koně rozkoukávaly, zvykaly si na hudbu a cizí ruchy. Nejvíce to potřebuje mladý Sheity, ale i Montymu neuškodí si připomenout, že "tam venku" existují strašáci. Tak aby byli připraveni. Letošní rok odchází naše spolehlivá Jessika do zaslouženého důchodu. Šetříme si ji pouze na jednu či dvě velké akce a pomalu jí začíná nahrazovat nováček Sheity. Na trénink džigitovky je ještě brzy a tak jej letos můžete vidět při práci ze země, kde jsme udělali velké pokroky a také začátky s Garrochou vypadají slibně.

Sheity se s Montym více sblížil hlavně při převravě vozíkem, kdy si jsou vzájemnou oporou. Dokonce i po tak krátké době, co trénují spolu (cca 1 měsíc) se pěkně sžili a společné nastupování (ve dvou) do vozíku jim nedělá větší potíže).

Květnoví "zmrzlí muži" nám sice trochu nabourali tréninkový program, tak snad po několikadenní pauze nevypadnou koníci z přípravy a bude jim to spíše ku prospěchu.

Žrádlo kazí dobré vztahy

p1450111.jpgDokud bylo přes zimu v korytě pouze seno a senáž, byl ve stáji klid. Jakmile na jaře senáž došla, pořídili jsme koníkům granule a pak to začalo. Nervozita při krmení, hrabání  ve stájí, šklebení a dokonce si mladý Sheity dovolil vykopnout po Ivkovi, který nesl kyblík se sypáním prvně starším koním a ne jemu. To samozřejmě nezůstalo bez odezvy a od té doby si nohu nedovolil zvednout (kromě čištění kopyt ) Občas koním přilepšíme i nějakým tím sušeným chlebem, ale jen dva až tři suché krajíčky a ne denně. Tohoto úkolu se s nadšením zhostila naše dvouletá Verunka, která koním házele suchý chleba přes ohradu. Jenže ani ne po týdnu takového krmení se začaly koně měnit. Jen viděly malou Verunku, a to i když pouze procházela, začali se na sebe šklebit, vystrkovat se od ohrady, tlačit se na drát a nervózně přešlapovat, aby jim náhodou ten druhý nesnědl jejich příděl. Takže chlebíkům od Verunky odzvonilo. Po několika dnech se vše vrátilo do normálu. Granule ovšem dostávají pořád, už je ve stáji trochu větší klid. Koně přišly na to, že mu jejich příděl z kyblíku nikdo nevezme, ale pouze Monty stojí v klidu a krásně čeká. Dostává tedy jako první.

 

Co se krmení z ruky týče, i návštěvám necháváme, aby chleby koním hodily do ohrady a nedávaly je z ruky. Ušetříme si tak spoustu práce s ošetřování případných kousanců.

16.4.2014

Velikonoce jsou tadyvelikonocni-prani.jpg

Loňské Velikonoce byly u nás v Beskydech obdařeny pořádnou sněhovou nadílkou. Ty letošní zatím vypadají na trochu lepší počasí. Zatím je zima a střídavě prší či sněží, do neděle nám však zbývají ještě čtyři dny. A předpověď počasí je slibná...

A tak my Vám přejeme krásné a prosluněné Velikonoce plné radosti!

 

16.4.2014

Trénink s Angelem Cidem

Dalším z letošních tréninků pod trenérem proběhl poslední březnovou sobotu v Jistebníku u Ostravy. Do ČR opět zavítal španělský profesor Jinete Angel Cid Camas a protože jsme potřebovali vyřešit několik věcí u lonžování, nepadnoucího udidla a základy práce s Garrochou, využili jsme této příležitosti a zúčastnili se individuální lekce pod vedením jednoho z nejlepších trenérů ve Španělsku. Po úvodní kontrole udidla, zkontrolování sedla, přišlo na řadu lonžování. I zde jsme měli několik otázek. I přes původní nepochopení a lonžování na jedné (vnitřní) vyvazovací otěži byl koník pochválen, že má dobrou rovnováhu a výborný rytmus. (Trénink rytmu je však velmi rozdílný než, který propagoval na svém kurzu V.Bořánek viz. článek níže) Žádné courání, ale pravidelná práce zadních nohou bez zrychlování či zpomalování.  Nejvíce nás potěšila věta : "Kůň má dobrou hlavu" - tedy, že to má v hlavě srovnané a je ochotný pracovat.

Další částí tréninku byla klasická drezurní práce v rychlejším, za to pravidelném tempu (především klusu, ale i cvalu) a klasické velké i malé kruhy, změny směru, prodloužený klus, diagonály a ač toho Sheity umí více, A.Cid po něm zatím více nechtěl. Konečně přišla na řadu Garrocha. Po krátkém seznámení s dlouhou tyčí jsme mohli přejít k jednotlivým základním cvikům. Moc se nám to líbilo a velmi nás to motivovalo k další práci. Ačkoliv Sheity není stavbou těla ani temperamentem ideálním koněm pro tuto disciplínu, má dobrý rytmus a rovnováhu, což je prý nejdůležitější - pohyb vpřed.

 

Doma jsme pak p1450905.jpgpomalu začali s tréninkem Garrochy. Po dvou lekcích nám to skončilo, protože napršelo tolik vody, že je všude samé bláto a i v kroku se dělají na place velké díry. I přes to málo, děláme pokroky a Sheityho obraty jsou lepší a rychlejší. Ještě máme dlouhý kus cesty před sebou, ale těšíme se na každý společný trénink.

16.4.2014

Kurz s Vaškem Bořánkem

p3226260.jpgLetošní jaro jsme se ponořili do vzdělávání a s Sheitym jezdíme na různé kurzy. Nejen pro novou inspiraci, ale hlavně, aby se mlaďoch otrkával ve vozíku, v cizím prostředí a mezi jinými koňmi. Na kurzu Václava Bořánka jsme byli poprvé a to hlavně díky tomu, že konečně zavítal i k nám na severní Moravu. No a protože místo konání bylo vzdáleno pouhých 15km neodolali jsme. Bylo příjemné se setkat s usměvavými lidmi, kteří se na kurzu sešli, včetně milých pořadatelů a provozovatelů Ranče Hradisko v Rožnově p.R. S Vaškem jsme si všichni na přivítanou ihned potykali a mohlo se začít. Krátké, za to přínosné úvodní slovo v místní klubovně přivedlo nejednoho účastníka k zamyšlení. Jeho systematický přístup má hlavu a patu. To se již nedalo moc říci o samotném průběhu kurzu. Kurz byl v sedle a tak jsme očekávali, že budeme trénovat ve všech chodech a to od jednodušších až po náročnější prvky, dle zájmu zúčastněných. Nebylo by od věci, kdyby si Václav pamatoval jména 6 účastníků a aspoň v rychlosti se seznámil s jejich koňmi (kolik jim je let, co od kurzu očekávají a co by chtěli trénovat). Ke všem bylo přistupováno p3226351.jpgjako k úplným začátečníkům ( i když zrovna Sheity tam byl nejmladší, teprve pár měsíců pod sedlem). Začalo se nácvikem rytmu - ono si ale každý rytmus představuje trochu jinak. Nebýt toho, že se odvolával na španělské trenéry, vůbec bych se nepouštěla do jakéhokoliv srovnávání. Avšak protože již rok trénujeme se španělem Angelem Cidem, bylo srovnání nasnadě. Po courání se po kolbišti na úplně prověšených otěžích a neopravování koně (až poté co úplně zastaví) byli všichni včetně koní i diváků celkem "uondaní". Tohoto nekontrolovaného courání "kudy kůň chce ať jde, hlavně, že jde" samozřejmě využíval Sheity ke seznamování s ostatními koňskými účastníky. A tak jsme chodili od jednoho koně ke druhému a já jsem jej v rámci zachování alespoň základní  bezpečnosti, byla nucena co pár kroků opravovat. Doma při tréninku máme jasně stanovený směr a udržujeme pravidelný rytmus. S takovou volností si nedokázal poradit a tak jej využil po svém. Zpět k samotnému rytmu. Volné loudání po kolbišti bez daného směru nepovažuji za ten nejlepší trénink na rytmu. Dalším bodem  bylo ohýbání koně, což děláme každou tréninkovou hodinu. Po slovech, že "takhle koně ohýbajíp3226370.jpg jen profíci" (a že já musím tedy ohýbat jinak - více ruce od koně) mě zarazilo, proč mi to tedy funguje a jezdíme takhle už nějaký ten měsíc. To že je kůň začátečník neznamená, že musím jezdit na pomůckách pro začátečníky? No a nejvíce mě dorazilo, když nám řekl, jestli vím o tom, že koně pobízím a zároveň brzdím.... Ono to jde na prověšených otěžích dost těžko a jak jsem již výše psala, koně jsem musela neustále opravovat, protože by se chtěl jen čuchat s ostatními, takže holeň, kterou Vašek viděl a ruka, která jej ohýbala či odváděla od možného průseru byla možná špatně pochopena.

Když mi pak dal vybrat, jak chci koně rozcházet, vybrala jsem si  jeden z nabídnutých způsobů, na který mi okamžitě přišla odpověď, že to není ten správný, že po 12 hodinách v sedle u krav to nevydržím. Kdo dneska jezdí denně tolik hodin? Alespoň jedno civčení, které jsem do té doby neznala si odnáším a také několik zajímavých myšlenek k tomu. Jinak se mi s Vaškem dobře spolupracovalo, přestože jsem některým jeho přirovnáním napoprvé neporozuměnla (např. zvonění u dveří). Byl vstřícný a ochotný.Chyběla mi však práce alespoň v klusu, práce na kruzích, na dvou stopách, více přesnosti... ale každý vede hodiny jinak. Pro Seihtyho další výborná zkušenost v cizím prostředí.

Foto: Juraj Paller více foto ZDE.

3.4.2014

Sezona country bálů končí

suchdol-country-bal-2014.jpgJe tomu sice již nějaký ten pátek, co se konal poslední country bál v okolí, přesto bychom se k tomuto tématu rádi vrátili. Tradiční a moc povedená akce, pod taktovkou Westernového klubu  v Suchdole nad Odrou byla letos velice pestrá a štědrá. Bohatý doprovodný program, více jak 200 cen v tombole a také kvalitní kapela Cizinci byli  zárukou výborné zábavy. Taneční vystoupení skupiny Stepaři a černobíle oděných děvčat vneslo do programu příjemné odlehčení. Jako na každém správném country bále, ani zde nesmí chybět rychlé kolty, svištící lasa a práskání biče. První vystoupení tak patřilo známému Josefu Pelcovi, který již několik let pobývá ve westernovém městečku v Německu a jeho umění s lasem i biči je stále pěkná podivaná. Většina přítomných se také těšili na mladičkou Romanu Konečnou alias Romanitu, kterou zde vystupovala prvně a ihned si získala své fanoušky. Její ladné a rychlé žonglování s revolvery vystřídalo o nic méně aktraktivní trikové lasování. Vše bez chybičky a v rychlém tempu. Taneční parket byl zaplněn až do pozdních raních hodin.

Foto: Jirka Vlče Martínek  Více fotek najdete TADY

Sestřih z vystoupení můžete zhlédnout ZDE:

 

 

 

29.3.2014

Když něco nesedí...

Když se pohodový a ochotný koník změní během tří tréninků v nevrlého a prchajícího a vyhazujícího koně, není něco v pořádku. Nejprve jsem si myslela, že Sheity nemá svůj den. Pak už mi to ale přišlo jako rozmar a až teprve po třetím varování jsem se trochu zamyslela. Nová uzdečka. Zřejmě to bude nějak souviset s Sheityho nepohodou. Do té doby jezdil ve westernovém sedle a na westernové uzdečce bez nánosníku. Teď měl nánosník a na uzdečce ještě mosquero. Nevím, které z těch dvou věcí ho rozčilovaly více, zda nánosník (ač zaplý na nejvolnější dírce) či poletující bambulky na čele. Jedna věc je však jistá, po  nasazení westernové uzdečky, bylo po problému. Nyní testujeme portugalské sedlo s westernovou uzdečkou. Sheity už není tak nazlobený, i když si nejsem úplně jista, zda mu sedlo dobře sedí. Brzy se poradíme s odborníkem a uvidíme, jak to dopadne. Nejdůležitější pro mne je spokojený a ochotný kůň. A ten není, pokud mu něco nesedí.

8.3.2014

Víkendový kurz s Radkem Líbalem

trenink-s-radkem-libalem.jpgMinulý týden proběhl na Prosper Horse Ranči v Čeladné westernový kurz s Radkem Líbalem. Zúčastnili se čtyři jezdci a dvě desítky diváků. Pro menší počet účastníků s koňmi  mohl R.Líbal věnovat každému více času na konkrétní problém či na základní přiježdění. Nejprve se všichni koníci vystřídali v kruhové ohradě a po krátkém zahřátí a zkouknutí jejich dovedností se přesunuli do haly. Podohová atmosféra a klid se přenášela na koně i jezdce. My si dali soukromý trénink o den později. Nemůžu jinak, než Sheitíka pochválit za vzorné nastoupení do vozíku a ochotu při práci. 

V měsíci březnu nás čekají ještě další dva kurzy, jeden pod vedením Václava Bořánka a druhý se španělským mistrem A.Cidem. To bude motivace do nové sezony.

24.2.2014

Proč dělat věci složitější, než jsou

dsc_0437.jpgV jednoduchosti je krása...člověk se snaží koni porozumět, naučit se "jeho řeč" těla, aby s ním mohl komunikovat, neustále si klade otázky co udělal špatně a tak ješt více bádá a studuje, až se může stát, že se  nehne z místa.Pak přijde ta chvíle, kdy je načase odbourat vše, co je zbytečné a hledat jednoduchá řešení i složitých problémů. (více v článku ZDE)

Jedním z takových impulzů byl i kurz s Radekm Líbalem, který ve své jednoduchosti, důslednosti a hlavně spravedlnosti ke koni nás opět ponusul ve vztahu s našimi koňmi dál. Ne všechny jeho myšlenky, byly pro nás novinkou, ale  od jiných trenérů nějak zanikly mezi tou přemírou informací, kterou nás zahltili. Pokud se chcete domluvit se svým koněm tak, aby vás chtěl poslouchat, máte možnost se zúčastnit kurzu R.Líbala na Čeladné (Prosper Horse Ranch) a to 1.3.2014 Jiný pohled na "věc" (přístup ke koni) neuškodí a určitě si odnesete nejednu zajímavou informaci. Více na jeho stránkách radeklibal.cz

28.1.2014

Jerrynkovy hrátky s balónem

jerry-a-balon.jpgČtrnáct dní ležel balón bez povšimnutí, pak ale nastala doba, kdy opět přišel na řadu. Největší radost z něj měl Jesperado a nedal ho téměř 15 minut  "z huby". Občas se zatoulal k Sheitymu, ten však nechápal, co na té modré kuličce Jerrynek vidí. Hrátky skončily až přehozením balónu za ohradu a poblíž nebyl nikdo, kdo by ho vrátil zpět do hry.

Více na videu níže:

 

19.1.2014

Učme se i od těch posledních

Ke svým vzorům nevzhlížejme stále jen nahoru, bolelo by nás brzy za krkem. Zkusme se také občas podívat i dolů, kde najdeme spoustu zajímavých lidí, plných nevšedních nápadů a myšlenek.

Celá úvaha ZDE.

11.1.2014

První zápis v Sheityho deníčku

p1450772.jpgDnes má Sheity za sebou velikou premiéru a to  první trénink v hale. Jak to zvládl a hlavně, jak si vymezil stupně svého ohrožení se dozvíte v článku níže.

"Dříve, než se pustím do vyprávění, měl bych čtenáře seznámit se svou stupnicí strachu nebo také Teorií ohrožení.

Takže číslo 1 je kruhovka: tam mám všechno na háku, málo co mě dokáže rozházet nebo rozladit. V kruhovce se nikam nehrnu, chodím na myšlenku a všechny tamní strašáky (vlajku, plachtu, slunečník) překonávám bez mrknutí oka...."  pokračování ZDE.

4.1.2014

Sheity je pašák

p1450815.jpgJe třeba se stále posunovat kupředu. A tak zatímco minule Sheity bez problémů zvládl vlajku a vystrouhání zadních nohou, při jejichž zvedání si ještě před 14 dny lehal, přešli jsme k dalšímu bodu a tím je jízda bez sedla. Při prvním naskočení pouze zbystřil, ale ihned se zase uvolnil. Když tak zavzpomínám na první jízdu bez sedla na Montym, tak se to nedá srovnat, ale to bude asi i tou povahou. Sheity je pohoďák adsc_0080.jpg přestože se ještě občas lekne mávajícíh křídel koupajícíh se kačen, při tréninku se snaží maximálně vyhovět. Výborně mu jdou přechody klus-krok, cval-klus-krok a to pouze na hlasovou pomůcku a mírné zasednutí. U zastavení musíme mírně použít i otěže a stále vylepšujeme couvání, kde se občas už i obejde bez otěží a couvá na volno, pouze na sed a hlas. Je to snad poprvé, co jsme koupili normálního koně .

 Fotky Sheityho najdete ZDE. 

foto Lidka Rárová a Ranch Na Žarách

 

Video najdete níže:

 

 

 

KRÁSNÝ NOVÝ ROK 2014

 

dscf2129.jpg