Jdi na obsah Jdi na menu
 


trocha historie

28. 1. 2008

p4250508.jpgNázev džigitovka pochází ze slova džigit - jezdec. Od dob vzniku Kazachstánu byli džigitové respektovanými bojovníky. Největší slávu a věhlas si vydobyli až za vlády Romanovců. Carové svěřili těmto skvěle vycvičeným vojákům ochranu hranic, což byl velmi zodpovědný úkol.

Základem každého džigity byla mrštnost, vojenská připravenost, úskoky, boj beze zbraně, šerm, lukostřelba a další nezbytné dovednosti. Pro všechny tyto vlastnosti požívali kozáci značně výsadního postavení a svým nepřátelům naháněli hrůzu.
Nejeden jejich trik tak nepřátele zmátl, že spoustu bitev vyhráli kozáci téměř bez boje. Mezi nejpoužívanější triky patřila jízda na boku - v zákrytu koně. Než se druhá strana vzpamatovala a zjistila, že koně neběží bez jezdců, kozáci
zaútočili. Kdo ovládal tento trik, tomu car daroval dva dobré koně.

 p6100270.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vysoká úroveň kozáckých jezdeckých a bojových umění byla uznávána po celém světě. Dnes však po tomto sportu není téměř žádná poptávka a proto se může stát, že po nějaké době bude navždy ztracena. Moderní jezdecký sport se zaměřuje především na překonávání překážek (parkur). Navíc pořízení koně je drahou záležitostí, která není k dispozici všem, kteří by se chtěli zapojit do jízdy na koni. Každá země se snaží o zachování historické tradice spjaté s koňmi. Různé druhy populárních soutěží a show tak přilákají stovky lidí, kde je jim kůň představován jako hrdina např. Rodeo. Američané se zasloužili o zařazení reiningu do olympijských jezdeckých disciplín, což je jejich „domácí“ produkt. Rusko se svou bohatou historií má také svou chloubu a tím je: džigitovka.

 

Džigitovka byla  v dávných dobách považována za umění jízdy. Za základp8080128.jpg džigitovky lze považovat seskok a náskok na koně ve cvalu, čímž  jezdec prokazuje ohebnost, odvahu, dovednost a držení koně. Podle byzantských kronik ze 6.století byla džigitovka praktikována slovanskými kmeny, kteří žili na pomezí stepí a lesů a tímto způsobem se chránili před nájezdy stepních kočovníků. Slované již tehdy bojovali se dvěma šavlemi. Tomuto umění se učili již od dětství a to tak, že si mezi kolena dali těžké kameny pokryté kůží. Tento cvik měl posilovat nohy a později jim umožňoval lépe ovládat koně jen pomocí nohou. Podle historických knih zabývající se kavaleristickou se říká, že kozáci byli ti, kteří používali koně nejen jako dopravní prostředek a i jako partnera.

 

Velkým obdivovatelem kozáckého jezdectví byl i Napoleon Bonaparte. Ve svých pamětech o válce s Ruskem v roce 1812 napsal: „Kozáci měli svůj vlastní systém vzdělávání a výcviku bojových koní a nepřekonatelnou džigitovku…“ „Musím uznat, že Kozáci přinesli Rusku vítězství. Jsou těmi nejlepšími mezi vojáky. Kdybych jsem je měl ve své armádě, šel bych s nimi proti celému světu“.

Název džigitovka pochází ze slova džigit – jezdec. Džigitovce jako bojovému umění se věnovali národy Kavkazu a Střední Asie. I přes kavkazský původ slova džigitovka, je  čistě ruským fenoménem. Byla povinná pro mladíky, kteří nastupovali vojenskou službu. Účastnili se závodů v sekání šavlí a turnaje v džigitovce. Turnaj se skládá jednak z povinných prvků pro všechny kozáky a následně z volné jízdy, kam může patřit např. stoj na koni, přeskočení z koně na koně, stojka, virtuška a další…

 

p8080137.jpgNásledně se džigitovka stává součástí programu výcviku kavalerie Rudé armády. Avšak z rozvojem vojenství ve 30. a 40. letech dvacátého století se klade důraz ne na jednotlivé jezdecké dovednosti, ale hlavně na součinnost celých vojenských jednotek. Hlavním požadavkem na kavalerii v průběhu druhé světové války byla jejich mobilita a rychlé dosažení operačních cílů. V poválečném období byla džigitovka populárním jezdeckým sportem a to hlavně díky kavalerii. Nicméně se zánikem kavalerie v 50.letech, přišel i úpadek tohoto umění.

Nabízí se otázka co je důvodem k tomu, že tak rozvinutý, dynamický jezdecký sport jako je džigitovka nyní prakticky přestal existovat? Jedním z důvodů je politika Ruska – na rozdíl od jiných a mnohem menších zemí nemá Rusko nic na co by bylo hrdé. Málokde v Americe nebo Evropě můžeme džigitovku vidět jezdit v tradičním ruském kostýmu. Druhý důvod – institucionální. Džigitovka byla postupem času zúžena pouze na bojovou techniku, při které je k dispozici kůň. Má blíže ke gymnastice a akrobacii než klasickému jezdectví.

 Džigitovka je náročná na délku dráhy, která by měla přímém směru mít asi 300-350m. To však většinou nesplňuje žádná dráha a pro diváky je tato vzdálenost velmi neatraktivní. Dnešní obecenstvo vyžaduje dobrou viditelnost a pozdvihující zážitek.

Autoři fotek: Lucie Komoňová, Ika Kacířová, Pája Doubravová

amatérský překlad stránek: http://www.dzhigitovka.info/