*Ranch Na Žarách*

Proč jsem se rozhodla založit tuto rubriku? Hlavně proto, že si všímám, jak valná většina rychlostkářů upřednostňuje rychlost na úkor techniky. Možná je k tomu vede vidina blýskavých pohárů či soutěžní adrenalin. A možná je to pouze neznalost těchto mimořádně technických disciplín.

 Vše, co se dočtete na této stránce není z mé hlavy, nýbrž jsem to převzala z knihy Silvie Lečíkové Barrel Racing a Pole Bending.

Barrel Racing

Citát na úvod:

„Barrel racing se může koni pěkně zprotivit. Není to jako práce s dobytkem nebo lasování. Na kolbišti máte tři nehybné předměty a koně může běhání po stejné dráze dost rychle omrzet. Abych tomu zabránila, naučila jsem se dělat hodně práce mimo barely.“ Sharon Camarillo

Jaký kůň je vhodný:

Většina rychlostních jezdců po celém světě nepatří zrovna k těm majetným a musí se často spokojit s koněm, který se jiným nehodil nebo s koněm, kterého má doma k dispozici. Hledáme rychlost a atletické schopnosti doplněné povahou, která zvládne udržet ten tlak pod kontrolou.Věk koně nehraje až takovou roli.V úvahu je třeba brát skutečnost, že starší kůň už má vyrovnanější povahu, díky níž bude schopen zvládnout tréninkovou zátěž v kratším čase. Což také platí z fyzického hlediska.

Požadavky na stavbu těla, které disciplína na koně klade:

Nízko posazená hlezna a krátké holeně. Tato kombinace umožňuje koni, aby šel „nízko nad zemí“ . Lopatka a záď by měly být dostatečně dlouhé a postavené ve správném úhlu, protože jen tak jsou zárukou dostatečné síly pro běh a prudké obraty. Klouby by měly být silné a výrazné.Neměly by se podcenit správně zešikmené spěnky přiměřené délky a kvalit a tvar kopyt.

Výcvik barelového koně:

Je potřeba dosáhnout takového stupně přiježděnosti, kdy kůň neprchá a je ovladatelný i v rychlosti, kdy je prostupný a ohebný, kdy dokáže zastavit a naznačit rollback. Především musí být schopen reagovat na holeně jezdce a na působení přímé a nepřímé otěže.

 Při tréninku barelových koní platí jeden zdánlivý paradox: čím větší objem výcviku se odehrává mimo barely, tím lépe. Dráha barrel racingu je soubor jednotlivých jízdárenských cviků provedených v rychlosti. Pro dobré a trvalé základy přiježděnosti začínáme s koněm pracovat pomalu na každém cviku zvlášť, později totéž procvičujeme kolem skutečných barelů a rychlost přichází až úplně na závěr. Jen tak lze dosáhnout toho, že se bezhlavé a nekonečné objíždění sudů koni po několika týdnech naprosto nezprotiví.

Úlohy:

1. Po opracování v kroku najedeme na velký kruh, kde nacváláme na správnou nohu. Pokud má kůň chuť utíkat a není ještě dostatečně uvolněný, zůstaneme na kruhu, kde ho necháme cválat dokud sám nezpomalí a nezačne vnímat jezdce. V té chvíli začneme kruh zmenšovat, přičemž většinu váhy přeneseme do vnějšího třmenu a vnitřní holeň je přiložená na podbřišníku. Ruka zasahuje jen minimálně a vnější noha je připravena udržet správný stupeň ohnutí. Toto je v podstatě stav, do něhož se dostaneme při těsném objíždění barelu. Pokračujeme ve zmenšování kruhu tak dlouho, až na malém kruhu bude kůň nucen přejít do klusu. Ani v klusu neuvolňujeme pobídky nohou a nutíme koně k pohybu v klusu nebo kroku i na tomto sevřeném kruhu. Kůň začne povolovat v hubě a otáčet hlavu ve směru tahu otěže a od plecí až k zádi se uvolňuje. Pokud se nám toho podaří dosáhnout, vyvedeme koně na velký kruh a vše opakujeme na opačnou ruku. Mimo uvolnění, se kůň zároveň učí necválávat na správnou nohu a je to také vynikajícím kondičním tréninkem.

2. Je to prvek, který je znám z klasické drezury jako je práce na dvou stopách.Je to způsob, jak naučit koně udržet ohnutí při chůzi po rovné linii, což je jeden ze základních pohybů při nájezdu na barel a při průjezdu tzv. „kapsy“. Nejprve koně s tímto pohybem seznamujeme v kroku, klusu a ke cvalu přistoupíme až po dokonalém zvládnutí v pomalejších chodech. Zpočátku je dobré pracovat na stěně jízdárny.Začínáme cvikem známým jako dovnitř plec, kdy je hlava koně mírně stočena dovnitř jízdárny, zatímco trup pokračuje v pohybu po rovné dráze. Pravá zadní noha tak výrazně došlapuje před pravou přední a otisky pravého zadního a levého předního kopyta jsou téměř na jedné přímce rovnoběžné se stěnou jízdárny.

 Na tento cvik volně navazuje ustupování na holeň, kdy jde kůň zároveň dopředu a do strany. S nácvikem začínáme tak, aby kůň šel 6m zešikma, pak uvolníme pomůcky, na dalších 6m ho srovnáme, a pak začne nové ustupování v opačném směru. Postupně dráhu ustupování prodlužujeme, a až je tento cvik pro koně fyzicky snadnou záležitostí, můžeme ji prodloužit i na celou diagonálu jízdárny.

3. Dalším cvikem je klasická jízdárenská „osmička“, ovšem v trochu jiném provedení. Každý se spojených kruhů na zhruba 9-10m v průměru. Práci začínáme v pomalém klusu. Pobídky vnější holení jsou takřka nepatrné a vnější otěž je volná. (Popis se hodí na práci s lomeným udidlem při využití působení přímé otěže). Vnitřní otěž stáčí hlavu do kruhu a vnitřní holeň pobízí, aby udržela koně v kmihu.

 Při běžné osmičce by po projetí celého kruhu měla následovat změna pomůcek ohnutí koně na druhou stranu. V tomto případě ale zůstávají pomůcky nezměněny, takže kůň jde sice po kruhu, ale hlavu má stočenou ven. Tento cvik dokonale uvolní koně od hlavy až po záď.

 První pokusy s tímto cvikem vyžadují trpělivou práci v rozsahu od 10-20 minut a kůň by měl během první lekce alespoň pochopit princip požadované práce.. Tedy to, že po něm jezdec žádá překračování zadních nohou. Teprve když kůň klidně a správně provádí tento cvik, je zralý pro další úlohu.

 
4. Další úloha se jezdí ve cvalu a je určena koním, kteří nereagují dostatečně na přímou otěž a mají sklon chodit v kruhu po pleci. Začínáme ve shromážděném cvalu a necháme koně cválat na kruhu s hlavou postavenou mírně dovnitř kruhu.Jakmile začne snižovat vnitřní plec, pokračujeme ve cvalu, ale hlavu koně stočíme z kruhu ven a plece necháme „trčet“ dovnitř kruhu. Po 4-5 cvalových skocích začneme hlavu stáčet znova dovnitř, přičemž plece tlačíme vnitřní holení ven z kruhu.. Cvik několikrát opakujeme na obě ruce.

S tímto cvikem je také možné představit koni jednoduchý přeskok: zastavíme, ustoupíme několik kroků dovnitř kruhu, pobídneme do cvalu na druhou nohu a pokračujeme v práci opačným směrem.

 
Je tady možné zároveň procvičit nájezd na barel a vjezd do „kapsy“: při cvalu, kdy má kůň hlavu stočenou dovnitř kruhu, zvedneme ruku s vnitřní otěží do úrovni hrudníku a vnitřní nohou zároveň tlačíme koně ven z kruhu. Po 3-4 cvalových skocích snížíme ruku a vrátíme se na původní kruhu.

 Pokud tato cvičení obejdete a začnete trénovat pouze rychlé běhání od barelu k barelu, nemáte šanci se dostat na solidní čas, nemluvě o zprotivení barelů koni. Díky těmto cvikům bude kůň vědět, jak se správně ohnout při zvednuté vnitřní otěži, jak uhnout zádí od tlaku holeně – jednoduše, bude se umět vyhnout řadě problémů, které neohebný kůň neumí řešit.

Couvání

 Je dalším jízdárenským cvikem, jenž provází koně po celou dobu jeho sportovní kariéry. Při nácviku couvání je důležité couvat tak daleko, jak chce a potřebuje jezdec, ne kůň. Pokud se kůň po 2-3 krocích začne bránit, zastavíme, uvolníme a pokračujeme v couvání. Kůň se měl pozpátku pohybovat stejně uvolněně jako při pohybu vpřed. S koněm couváme po přímé linii i po oblouku, abychom zvýšili nároky na obratnost a vylepšili reakce na pobídky.Při zasednutí hlouběji do sedle a rovnoměrném tahu za otěže by se měl kůň naučit couvat plynule.

Zastavení a rollback

 Pro nácvik obojího lze úspěšně využít hrazení jízdárny. Pokračujeme ve cvalu na kruhu, dokud se kůň neuvolní a nezklidní. Pak opustíme kruh a podél stěny pokračujeme na konec jízdárny, kde chceme zastavit. Pobídka pro zastavení se skládá z hlubšího zasednutí do sedla, slovní pomůcky „hou“ a zvednutí otěží.

 Aby bylo možné zastavení využít i v barelové úloze, musí se kůň naučit zastavovat v mírném uhnutí: vnější noha pobízí a vnitřní otěž nepatrně táhne, takže se kůň dostane do mírného ohnutí, které mu umožní vnitřní zadní nohu více podsadit v zastavení a následném rollbacku. Přesně totéž bude kůň potřebovat v nájezdu na barel a v obratu kolem něj.

Až umí kůň spolehlivě zastavovat o stěnu, začneme zastavovat na půl cesty před ní, čímž v koni posílíme důvěru, že dokáže zastavit i na volném prostranství.

Chceme-li po zastavení provést rollback, stočíme napřed za použití přímé otěže hlavu koně ke stěně jízdárny, Když začne pohyb v obratu, povolíme mírně tlak v hubě a začneme více pobízet vnější holení., zároveň přiložíme vnější otěž přes krk a takto, s nepřímou otěží, ho tlačíme do rollbacku. Kůň už při zastavení přenesl váhu na zadní nohy a stěna jízdárny je jen jakousi pomůckou, která ho v tomto podsazení udrží i v obratu. Rollback je vynikajícím cvičením, které koně učí, jak se po obratu u barelu zase dostat rychle na nohy. V první fázi se není nutné nějak zatěžovat správnou cvalovou nohou po rollbacku, ale s postupujícím výcvikem by se měl kůň vypracovat natolik, aby byl schopen z obratu vycválat správně. Přizvednutím ruky s otěžemi by se mělo postupně stát pro koně znamením, že se bude muset posadit „na zadek“, aby prostál tvrdé zastavení a obrat.

 
Práce na barelech

 Když projíždíme barelový „trojlístek“ v klusu, namíříme téměř přesně na první barel. Musíme nájezd odhadnout, aby nám za barelem zůstalo dost místa na provedení obratu, tzv. kapsa. Její velkost se liší podle koně, ale nikdy nesmí být příliš velká, ani příliš malá. Při nájezdu do kapsy, přeneseme váhu do vnějšího třmenu, zvedneme vnitřní otěž a vnitřní holení nutíme koně do potřebného ohnutí.
Z kapsy vyjíždíme hodně blízko barelu a hned namíříme na další barel. Asi 3 metry od něj znovu použijeme pobídky pro správné projetí oblouku kapsy a totéž zopakujeme i u posledního barelu.

 Poměrně častou chybou při nácviku barelů je dokončení dráhy doběhem do cílové rovinky. Kůň se rychle naučí, že po třetím barelu přijde zrychlení a sám začne průjezd poslední kapsy zkracovat a bude sám spěchat, přičemž barel pravděpodobně porazí. Je mnohem lepší dokončit obratu posledního barelu tak, jak jsme to udělali u dvou předchozích, vrátit se na stěnu jízdárny a znovu, bez přerušení, najet na dráhu mezi barely.

K dokonalému projetí dráhy a především obratů potřebuje kůň pomoc jezdce a to především jeho pevný sed.Chodidlo jezdce musí být ve třmenu položeno vodorovně a souběžně s koněm, zatížení obou třmenů musí být rovnoměrné. Holeně jsou pod jezdcem mírně za podbřišníkem. Stejně důležité je i držení trupu. Při nájezdu na barel je jezdec mírně předkloněný a stojí ve třmenech. Při nájezdu do kapsy si sedá hlouběji do sedla, což pro koně značí nadcházející obrat a potřebu zpomalit. Podsadí zadní nohy hlouběji pod trup, vnitřní noha se stává jakýmsi pivotem, zatímco vnější noha zajišťuje posun dopředu. Je to právě síla této nohy, která jezdce jakoby nadhodí v sedle., takže se dostane před pohyb koně a umožní mu držet tempo. Pokud se ovšem jezdec díky špatnému sedu nechá vyhodit z pohybu příliš brzy, naruší rovnováhu koně a ten pak nedokončí obrat správně.Jezdec může koni pomoci i tím, že se před dokončením obratu natočí v sedle, aby se podíval na následující barel. Je to nepatrný pohyb, ale dodá to celému obratu švih, protože zvýrazní pobídky.

Zpomalování:

Kůň brzy pochopí, že u barelu se otáčí a zpomaluje. Nejde ani tak o to zpomalování jako o to, aby si udržel sled nohou a zachoval kmih. Nácvik spočívá v tom, že dojdeme krokem na úroveň prvního barelu a zastavíme. Obrat kolem barelu dokončíme v kroku a z kapsy vyklušeme k dalšímu barelu, kde znovu zastavíme a opět v kroku projdeme obrat. Povelem k zastavení zůstává hlubší zasednutí do sedla spojené s hlasovou pomůckou „hou“ a následné zkrácení otěží. Protože kůň z předchozího výcviku ví, že hlubší sed jezdce od něj vyžaduje podsazení, není tah za otěže příliš výrazný. Také proto se kůň s postupujícím výcvikem naučí rozlišovat tuto kombinaci jako pomůcky pro zpomalení, zatímco pomůckami pro zastavení zůstane spojení slovní pobídky a výraznějšího tahu otěží. Pokud na barel najíždíme v klusu, projedeme obrat v kroku, pokud najíždíme ve cvalu, obrat projedeme klusem. V plné rychlosti se pak trysk v obratu změní na pomalejší cval. Je nutné si uvědomit, že čím větší je rychlost, tím větší je vzdálenost do barelu, kde začínáme koně zpomalovat. Je obvyklou chybou závodníků, že nedokáží odhadnout správné místo začátku zpomalení a v důsledku toho jde kůň do obratu po pleci. Pokud jezdec zvýší rychlost nájezdu, kůň se jen těžko pak dostává na nohy a ve snaze udržet rovnováhu, několik cvalových skoků sedí doslova na zadních s hlavou vysoko zvednutou.

Teprve v rychlosti se objeví poctivost, s níž jsme se věnovali základnímu výcviku.

Práce v rychlosti

Pokud jsme při práci na barelech nenarazili na problém ani v kroku, klusu nebo pomalém cvalu, můžeme začít pracovat na zvyšování rychlosti. Nácvik zrychlení nespočívá s tom, že jednoho dne vybičujeme koně na dráze k nejvyšší rychlosti. Projedeme mezi barely jednou, dvakrát v klusu, aniž bychom nějak simulovali nájezd do cíle. Jakmile je kůň uvolněný, obcváláme barely v pomalém cvalu a když kůň vypadá spokojeně i v tomto chodu, pobídneme v dalším kole do větší rychlosti. Od posledního barelu se vrátíme na stěnu jízdárny a zpomalíme cval. Kůň šel naplno, aniž by si toho vlastně všiml, takže je pravděpodobné , že příště nebude mít ani v plné rychlosti problémy s ovladatelností či ohebností. Práce v pomalých chodech na dokonalém nájezdu a projetí kapsy zůstává součástí tréninku jednou pro vždy.

S nováčkem na závodech

Jakmile začne kůň podávat doma v tréninku trvale solidní výkony i v rychlosti, je čas vyrazit s ním ven. Mladý či začínající kůň bude vystaven velkému psychickému tlaku, počínaje přepravou či hlukem na závodišti. Při sbírání prvních zkušeností nesmíme koně tlačit příliš daleko a čekat od něj příliš mnoho. Velkou oporou pro nezkušeného nováčka je starší klidný kůň. Někteří jezdci se dávají strhnou tím, že mladý kůň se doma projevuje klidně a nadějně a proto jej okamžitě nahlásí do soutěže. Ne každý kůň musí hned ustát takovou zátěž v plné rychlosti a jakmile se mu díky stresu přehází kolečka v hlavě, je cesta k nápravě velice těžká. Veškerá zodpovědnost padá pouze na hlavu jezdce.

Každý kůň je individualita a potřebuje i takový přístup. Jeden potřebuje větší kapsu, jiný se neumí tak dobře ohýbat, další potřebuje delší vzdálenost na zpomalení…v těchto detailech se musíme koni přizpůsobit. Ukažme koni co je jeho úkolem a pak ho nechejme , ať předvede jakým způsobem on sám splní tento úkol nejlépe.

Délka přípravy barelového koně je různá. V zásadě lze říct, že optimální je jeden rok – záleží ovšem na přístupu koně k práci a na stupni přiježdění, s nímž kůň začínal svou barelovou specializaci. Po tomto roce výcviku následuje půl roku až rok, kdy se kůň tzv. rozkoukává v novém prostředí na různých závodech.

Problémy:

Každému se občas stane, že se jízda nevydaří podle jeho představ, že ůň v určitém okamžiku udělala chybu nebo nešel naplno. Někdy prostě neměl svůj den, ale pokud se chyby a problémy opakují, je nutné je řešit. Pokud přestane spolehlivý kůň spolupracovat, má k tomu vždycky důvod.

Důvodem může být zranění či nemoc. Pokud jsme si po důkladné prohlídce zcela jisti, že kůň je zdravotně v pořádku, můžeme začít řešit vzniklý problém. Měly bychom počkat na domácí prostředí, kde budeme problém řešit. Není nic horšího, než po závodech vrátit koně na kolbiště a ve společnosti několika dalších koní a jezdců pokoušet se napravit koni hlavu. Jízda skončila a nic se na ní nedá změnit. Změnit můžeme jen to, že se připravíme na další jízdu a to s chladnou hlavou. Nemá cenu se vztekat nad prohraným závodem.

 Ve většině případů je častou příčinou chyb sám jezdec. Jezdec se soustředí na místo vedle barelu, kde bude muset s koněm začít zpomalovat před obratem. Hledí přímo na ten bod a neúmyslně začne zpomalovat ještě před ním. Kůň pak najíždí do obratu z velmi malého úhlu a výsledkem je poražený barel. Pomoc je snadná: Při tréninku před začátkem jízdy si vytyčíme ono místo, kde začneme koně brát zpátky, ale nedržíme pohled na tomto místě. Pomyslnou spojnici protáhneme až za barel k hrazení, kde si vybereme nějaký bod, na který se budeme dívat. V sedle se  budeme držet zpříma až k obratu a nebudeme koně zpomalovat dříve než je nutné.

 Další obvyklou chybou je, že jezdec opět brzy zpomaluje do obratu. Kůň je připraven provést obrat, ale v cestě mu stojí barel. Jezdec koně pobídne, ale ten už ztratil kmih a ve snaze objet barel ho porazí plecí. Potíže bude mít i v případě, že se mu podaří barel minout, protože vzhledem k těsnému nájezdu bude jeho výjezd z kapsy příliš široký. Při takovém těsném nájezdu, kdy kůň barel doslova „lízne“ se jezdci dopouštějí další chyby: ve snaze vyhnout se barelu, táhnout hlavu koně ven od barelu a neuvědomí si, že jediným důsledkem bude, že kůň ještě více sníží vnitřní plec  a barel skutečně porazí. Správnou reakcí je v takovém případě přizvednutí vnitřní otěže, čímž se odlehčí vnitřní plec a dosáhne se takového ohnutí trupu koně, které umožní projetí oblouku bez nehody.

U koní, kteří mají tendenci najíždět do obratů po pleci, lze v klusu nebo ve cvalu vyzkoušet tento nápravný cvik: při dojezdu k barelu zvedneme ruku s vnitřní otěží a stočíme koně na kruh v opačném směru. Projedeme celý kruh, přičemž má kůň hlavu stále mírně vytočenou ven. Při dalším nájezdu na barel už dokončíme obrat tak, jak má vypadat.

Poměrně často ztrácí dvojice cenné vteřiny jen proto,že kůň nezpomalí v náležité vzdálenosti před barelem. Cvičení na odstranění spočívá v tom, že nacváláme k prvnímu barelu, hlouběji zasedneme do sedla a s pobídkou „hou“ koně důrazně zastavíme. Pokud se do zastavení skutečně „opře“, objedeme barel v kroku a klusem či pomalým cvalem pokračujeme k dalšímu barelu. Pokud ovšem místo zastavení začne jen poskakovat a zvedat hlavu, vydržíme zádrž až do úplného zastavení. Pak následuje roll-back od barelu a klusem nebo cvalem se vracíme za pomyslnou startovní čáru. Následuje další roll-back, tak, aby kůň k barelu přicválal na správnou nohu. u barelu koně opakovaně zastavíme . Jestliže ani tentokrát není reakce taková, jakou bychom si představovali, celý postup opakujeme 3-4x. Výsledkem by měl být kůň, který při vyřčení „hou“ pře barelem doslova přimrzne k zemi. Tento druh práce je účinný především u starších koní. U mladých koní se poměrně dobře uplatňuje couvání. Při tomto cviku zastavujeme tak, aby byl kůň mírně ohnutý, vnitřní otěž je o něco kratší než vnější

Někteří koně se snaží řešit obrat tak, že za barelem provedou jakýsi obrat kolem předku. Přední nohy zůstávají na místě, zatímco zadní nejsou vůbec podsazené a jen jaksi „pádlují“ kolem. Řešení tohoto zlozvyku musí být okamžité a důrazné. Náprava problému vyžaduje cval kolem barelu, kdy má kůň díky působení přímé otěže hlavu stočenou dovnitř kruhu a je celý podélně ohnutý. toto postavení udržuje vnější holeň. Zůstaneme ve cvalu na kruhu a stále objíždíme barel, doku kůň nezačne při správném ohnutí více používat záď.Jakmile přestane obrat projíždět bez podsazené zádě, přejdeme k druhému barelu. toto přerušení je pro něj odměna za jeho snahu.

 Někdy bývá problém dostat koně na kolbiště. Dochází k tomu hlavně u koní, kteří opakovaně monotónně trénovali pouze trojlístek a pochopili, že nejlepší způsob jak se této činnosti vyhnout, znamená vůbec neodstartovat. Abychom se tomu vyhnuli, musíme s koněm pravidelně přicházet na kolbiště a to i tehdy, když barely vůbec nebudeme trénovat.Jakmile ho dostaneme k barelům, zastavíme, koně pochválíme a v klidu projedeme celou jízdárnu. Našim cílem je přesvědčit ho, že na tomto místě se mu nic strašného nestane.

 Pokud koně práce přestane bavit a je kyselý, můžeme mu to oživit tím, že začneme barely projíždět v opačném směru.Tím ho přimějeme, aby zase začal vnímat pobídky jezdce. Navíc u většiny koní lze dosáhnout lepších výsledků, budou-li chodit v klusu či pomalém cvalu. Vyjížďka do přírody je pro jezdce i koně vítaným zpestřením.

Závod

Podstatnou část opracování tvoří kroková práce. Až se kůň zklidní, začínáme klusat. Pokud i v klusu nese krk nízko, můžeme začít v klusu vysedat, čímž mu usnadníme zrychlení a prodloužení klusu. Klusovou část zakončíme některým z cviků na zlepšení ohebnosti př. osmička s hlavou dovnitř a ven z kruhu. Cvalová práce je spíše symbolická, jen si ověřujeme uvolněnost koně a jeho reakce na pobídky. Před samotným startem necháme koně malinko vydechnout. Nemá smysl opracovávat až do samého startu, dosáhli bychom jedině toho, že se kůň zbytečně vyčerpá.

 Když se přiblíží okamžik startu, zbývá jen narazit klobouk pořádně do čela, případně zajistit třmeny. Může se stát, že občas z nich vypadne noha a to má nemalý vliv na zajetý čas i provedení. Pomoci může zavařovací nebo jiná gumička, která zabrání menším chybám a v případě nehody se snadno přetrhne.  Před startem si nezapomeneme vytyčit určitý bod za prvním barelem, na nějž se budeme při nájezdu dívat. Při nájezdu na první barel bychom se měli zaměřit na to, aby kůň správně zpomalil., protože právě na prvním barelu lze čekat potíže.

 Jízda kolem barelů doma při tréninku a na závodech jsou dvě naprosto rozdílné věci.  Nemá cenu se zabývat myšlenkou rychlých časů soupeřů, ale zaměřit se na vlastní výkon a na to, abychom odvedli maximum. Je třeba brát v úvahu i kvalitu povrchu.

„ Nejdůležitější tyčí celé dráhy je právě ta, kolem níž máte v příštím okamžiku projet. Jakmile se jezdec dostane za ni, přestává být důležitá.“

Wayne Sandberg

Jen pro připomenutí: trať Pole Bendingu tvoří šest tyčí vzdálených od sebe 6,36m. Cviky, které jsou třeba ke zvládnutí této disciplíny se v některých případech shodují s těmi, které jsou popsány u Barrel Race.

Obrat kolem předku:

 Je základním kamenem koně bez ohledu na jeho další specializaci, protože učí koně ustupovat od tlaku holeně. Při obratu kolem předku zůstává vnitřní přední noha na místě, zatímco záď uhýbá stranou v rozmezí 90-360°. Nejpoužívanější je obrat o 180° ke změně směru. Výuku toho prvku můžeme zahájit ze země. Postavíme se k hlavě koně a vodítko držíme v ruce. Pěstí nebo opačným koncem biče tlačíme na bok koně v místě, kam později bude působit pobídka jezdce tj. asi 15 cm z podbřišníkem, až se kůň naučí ustupovat zádí od tlaku. Pak přejdeme na cvik ze sedla. Ruce působí pouze tak, aby udržely předek koně na místě a nijak nesměřují koně do obratu.. Pohyb zádí vychází z pobídek aktivní holeně, nikoli z pobídek otěžemi. Malé úkroky směrem vpřed lze tolerovat, couvání při obratu je nežádoucí.

Poloviční překrok:

 Je pro výcvik Pole Beringového koně jednou z nejužitečnějších pomůcek, protože v sobě slučuje pohyb dopředu a pohyb stranou. Kůň, který je schopen náležitě reagovat na pobídky při polovičním překroku, pak bez nesnází dokáže udržet potřebnou vzdálenost od objížděné tyče a zároveň zachovat správné ohnutí a rovnováhu.. Vnější nohy překračují nohy vnitřní. Čím více působí otěž, tím více je omezen pohyb v před a mění se na pohyb stranou. Jakmile jezdec omezí působení otěže a působením holeně zvýší kmih, půjde kůň spíše dopředu než stranou.

Při procvičování polovičních překroků je dobrým cvikem osmička, jejíž vzdálené oblouky prochází kůň v ohnutí, zatímco na diagonálách jde v polovičním překroku. Při vjezdu na diagonálu se aktivní (vnější) ruka přesune stranou od krku tak, aby tah směřoval na plece koně. Vnitřní ruka pomáhá udržovat postavení hlavy koně. Vnější holeň tlačí koně stranou, zatímco vnitřní pomáhá udržovat patřičný stupeň ohnutí. Nácvik začíná v kroku, přes klus až po cval. Ve cvalu začínáme na velkém kruhu o průměru 20m, který postupně zmenšíme na 5m.Odsud začínáme kruh opět spirálovitě zvětšovat na původní velikost a dbáme o to, aby kůň stále cválal na správnou nohu.

 Jako gymnastiku pro koně lze samozřejmě použít kterýkoliv z dalších cviků uvedených v části o Barrel Racingu.

Dráha:

Jak už bylo uvedeno, tyče jsou od sebe vzdáleny 6,36m a stejná je i vzdálenost první tyče od startovní čáry. První a poslední tyč jsou místem ostrých změn směru.

Stejně jako dráha u Barrel Race, má i tato dráha několik klíčových bodů, na jejichž zvládnutí závisí, zda a do jaké míry se soutěžní jízda přiblíží ideálu. První dva klíčové body leží právě u dvou krajních tyčí a to přibližně v místě situovaném 70-100cm od tyče nalevo a za obratem.

 Čtyři vnitřní tyče vymezují dráhu vlnovky. Klíčovými body této vlnovky jsou pak místa opět vzdálená 70-100cm od tyčí, tentokrát se tato místa nacházejí hned za jednotlivými tyčemi, na průsečících pomyslných dvou vlnovek. A konečně nesmíme zapomenout na body, v nichž kůň protne při startu a při doběhu startovní/cílovou čáru. Ty by měly být od sebe vzdáleny cca 5m. Vymezíme-li si takovou ideální dráhu se všemi klíčovými body, pak při jejím průjezdu by měla hlava koně tuto dráhu stále sledovat. Kůň by se měl pohybovat od jednoho klíčového bodu ke druhému.

Obraty:

Dráha Pole Bendingu od jezdce a jeho koně vyžaduje tři ostré braty. Při nájezdu zprava jsou to dva obraty na levou ruku a jeden na pravou, při nájezdu zleva jsou to dva obraty na pravou ruku a jeden na levou. Je pochopitelné, že ideální jízda vyžaduje dokonalé zvládnutí těchto míst.

V rychlosti existují v podstatě dva způsoby jak obrat zvládnout. Tou méně výhodnou je roll-back, kdy kůň přejede zhruba o jednu délku poslední tyč, přejde do zastavení, z něhož roll-backem opět nacválá. Taková změna směru je ale dost pomalá, nehledě na to, že ní dost často dochází k poražení tyče. Jezdec s necitlivou rukou může koně při zastavení natolik vyvést z rovnováhy, že než se kůň dokáže znovu „vyhrabat“ na nohy, uplyne několik cenných vteřin, většinou pak navíc nacválá na špatnou nohu.

Oproti roll-backu se zdá být prosté objetí tyčí mnohem výhodnější. Tento typ obratu se označuje jako roll-around. Kůň si při něm zachovává kmih, podsazení i správnou cvalovou nohu, takže k projetí obratu vykoná mnohem méně pohybů, než by potřebovat při roll-backu. Dráha obratu navíc tvoří dost prostornou kapsu, takže nebezpečí poražení tyčí je minimální.

 Dobrý obrat závisí na někola prvcích, jejichž správnou kombinací můžeme dosáhnout té nejvyšší rychlosti. Těmito prvky jsou: 

- správný nájezd

- správné využití setrvačnosti

- přesné projetí obratu

- co nejrychlejší dosažení maximální rychlosti po výjezdu z obratu

Správný nájezd:

Je úkolem jezdce. Kůň je schopen provést obrat nejlépe v určitém bodě, jež je u každého koně odlišný. Je věcí jezdce, aby toto ideální místo pro začátek obratu u svého koně odhalil a uměl jej využít. U prvního obratu je tento ideální bod někde mezi 2-2,5m stranou od poslední tyče. V počátcích nácviku je lépe koně při nájezdu do obratu vést až za tento bod, třeba i o metr a půl, protože mu tak poskytneme větší prostor. Později bude mnohem snazší obrat zkrátit než aby si kůň vypěstoval návyk obrat „střihnout“ hned za tyčí.

Při nájezdu se doporučuje vést koně oběma rukama, protože pak jsou pobídky přesnější a citlivější. Někteří jezdci v obratu přechytnou otěže do jedné ruky a mezi tyčemi se vrací k vedení obouruč. Druhý obrat, při kterém se objíždí celá tyč by měl být kůň veden oběma rukama a stejně tak při nájezdu do posledního obratu. Výjezd z posledního obratu je lépe dokončit s otěžemi v jedné ruce, druhý ruka drží hrušku, aby se jezdec přidržel v sedle a nenarušoval rovnováhu koně před vyjetím na rovnou linii.

 Setrvačnost:

Je fyzikální veličina závisející na hmotnosti a rychlosti pohybujícího se tělesa. Pro nás je důležité vědět, že na koně (a na jezdce) působí právě v obratu. Právě ona udržuje koně v původním směru pohybu, zatímco se už pohybuje jiným směrem. Kromě váhy koně a rychlosti mají na vzdálenost, kterou kůň urazí díky setrvačnost vliv také atletické schopnosti koně, dovednost jezdce a povrch kolbiště. Umět správně využít výhod setrvačnosti v rychlosti vyžaduje zkušenosti a zvládnutí techniky obratu v pomalých chodech. Načasování a intenzita pomůcek se při zvyšující se rychlosti budou pochopitelně lišit.

Přesné projetí obratu:

Závisí především na schopnosti koně se podélně ohýbat do tvaru vyjížděné křivky. Těžiště koně se při průjezdu obratu posunuje do středu pomyslného kruhu tím více, čím je tento kruh menší (tedy čím je obrat ostřejší) a čím je větší rychlost. Na posun těžiště kůň reaguje tím, že se nakloní směrem ke středu kruhu a právě tento pohyb mu umožní další zmenšování kruhu/obratu. Pokud se v tomto okamžiku nakloní do obratu i jezdec je to hrubá chyba, kterou naruší rovnováhu koně. Namísto toho se pouze trup a hlava natočí ve směru zamýšlené dráhy.

Dráhu Pole Bendingu můžeme pro lepší pochopení rozdělit do čtyř úseků. Každý z nich vyžaduje jiné zaměření výcviku. Protože dokonalosti lze dosáhnout je nekonečným opakováním, pak tyto čtyři různé tréninkové postupy jsou zaměřeny proti tomu, aby si kůň kličkování mezi tyčemi úplně znechutil. To by hrozilo v případě, že kdybychom trénink omezili jen na nekonečné projíždění celé dráhy. Když zdokonalíme všechny čtyři úseky nezávisle na sobě, přičemž zachováme pestrost tréninku, nebude tak složité v určité chvíle složit jednotlivé díly dohromady a sestavit celou dráhu Pole Bendingu.

 
1.část

Pro ideální start musí kůň už před startovní čárou cválat na správnou nohu. Při nájezdu zprava tedy na levou nohu. Startovní čáru přejíždíme už v plné rychlosti asi 5m vpravo od tyčí. Dráha se tím prodlouží jen nepatrně a získanou výhodou je úhel nájezdu do ostrého obratu na konci. Během celého nájezdu udržujeme nejvyšší rychlost. Vnitřní holeň je těsně za podbřišníkem, vnější cca 10cm za ním.

Zhruba dva cvalové skoky před místem, kde se koleno jezdce dostane na úroveň poslední tyče (tato vzdálenost se může lišil podle rychlosti a schopností koně), se připravíme na obrat. Trup se stočí mírně dovnitř, jako bychom vnitřní rameno tlačili k vnitřní kyčli koně.Tato změna sedu připraví koně nadcházející změnu sebrání a rovnováhy, k níž dojde při obratu. Vnější noha je přiložena za podbřišníkem a udržuje záď koně na přímé linii, vnitřní noha pobízí, ruce se pohybují souběžně s plecemi koně. Při nájezdu do obratu přichází první zádrž, která pomáhá koni udržet ideální tvar dráhy.

Se započetím obratu začíná být vnitřní noha jezdce aktivnější a tlačí koně do ohnutí. Se změnou směru musí kůň vyrovnat i rovnováhu a začne posouvat své těžiště do středu obratu – nakloní se. V rychlém obratu zvládne kůň setrvačnost působící v původním směru dráhy podobně jako kůň zastavující: sníží záď, aby si uvolnil předek, který se pak může od původního směru odchýlit. V tomto okamžiku jsou nezbytné pomůcky otěží: zatímco krátké použití vnitřní otěže koni signalizuje změnu směru, přehnané působení této otěže směruje těžiště koně na jeho vnitřní plec, takže je doslova táhne ven z ideální dráhy obratu.

 
Následující neoddělitelnou pobídkou je natočení trupu jezdce směrem k zamýšlené dráze obratu (hlava se natočí o něco více než trup). Podobnou pobídky používají i jezdci Barrel Racingu.  Je to jako když se chceme rychlo s předstihem podívat, co nás čeká za obratem. Spolu s otáčením trupu pobízí vnitřní holeň a krátká pobídky vnitřní otěží pomáhá koni dosáhnout potřebné ohnutí.Kůň pak může obratem projet s minimálními pobídkami. Dalo by se říct, že toto je při průjezdu mezi tyčemi jedna z nejdůležitějších pomůcek.

 
2.část

Tu tvoří ta část dráhy, kde dvojice po projetí prvního obratu zahájí objíždění čtyř vnitřních tyčí. Protože při zpátečním slalomu se dráha zrcadlově opakuje, probereme si je nyní společně. Ostrý obrat o 180°, který je předělem těchto dvou shodných úseků, jer rozebrán ve 3.části.

Při vzdálenosti 21 stop tedy 6,36m jednotlivých tyčí od sebe, vycházejme i z předpokladu, že vzdálenost jedno středového bodu (tedy bodu ležícího přesně uprostřed mezi dvěma tyčemi) k druhému středovému bodu je rovněž 6,36m a že kůň na projetí této vzdálenosti potřebuje dva cvalové skoky. Výjimkou je samozřejmě ta část dráhy následují bezprostředně po obratu, tam kůň cvalové skoky zkracuje, aby znovu nabral plnou rychlost. Proto potřebuje v tomto místě cvalové skoky tři.

Při jízdě mezi čtyřmi vnitřními tyčemi jde především o vedení koně pomocí přenášení váhy jezdce, který tyto pobídky doplňuje minimálními pomůckami otěží. Zatímco k přenášení váhy zepředu dozadu potřebuje kůň pečlivou práci přiježďování, při přenášení váhy ze strany na stranu reaguje víceméně mechanicky a bez větších problémů. Je to dáno do značné míry i tím, že kůň je delší než širší. Dráha mezi jednotlivými obraty je tvořena vlnovkou. Pokud spojnici tyčí budeme brát jako osu této vlnovky, dostaneme jednotlivé úseky vybíhající vpravo nebo vlevo od osy. Každý tento úsek začíná a končí na ose, přesně uprostřed mezi tyčemi a projetí tohoto úseku vyžaduje dva cvalové skoky.

Při prvním cvalovém skoku se jezdec v sedle přizvedne (podobně jako při vysedání v klusu) a pánev tlačí dopředu a ven. Součastně začne otáčet trup dovnitř k tyči. Jakmile se kůň dostane na úroveň objížděné tyče, jezdec ihned přeruší onen pohyb podobný vysedání a silně pobídne koně vnitřní holení. Aby kůň udržel při těchto pobídkách rovnováhu, musí uhnout směrem od tyče. V závislosti na návaznosti a síle pobídek se tak kůň může dostat 5-10cm stranou. Trup jezdce se stále natáčí dovnitř až do okamžiku, kdy kůň odskočí do druhého cvalového skoku. K němuž se odráží v tzv. klíčovém bodě a protože v tomto bodě se mění tvar dráhy, musí kůň udělat jakýsi miniobrat- v okamžiku kdy se zvednou přední nohy do cvalového skoku, musí zadní nohy využít jako pivot, kolem nějž pootočí trup novým směrem. Tímto druhým cvalovým skokem by se měl kůň dostat do dalšího středového bodu, na začátek dalšího úseku vlnovky.

 
Takto popsaný pohyb vypadá poměrně snadně, ale musíme si uvědomit, že toto vše se odehrává v časovém horizontu zlomku vteřin. Je nutné vysledovat ideální začátek pro pobídku, délku i sílu působení pobídky.Musíme totiž dosáhnou toho, aby byl kůň při přecházení osy vlnovky nejen rychlý, ale především rovný. Kůň je rovný v okamžiku, kdy kmih vycházející ze zadních nohou je u obou nohou stejně silný. Kůň se nijak neohýbá a pohybuje se po přímé dráze bez jakýchkoliv odchylek. Je dokonale vyvážený a může se stejně lehce ohýbat do obou stran – a takový musí být na středovém bodu mezi jednotlivými tyčemi.

 Protože se koně učí opakováním, musíme pokaždé zopakovat stejné pomůcky, až se nám podaří dosahovat stabilních výsledků.

 
3.část
Je to úsek, kdy kůň dokončil první část slalomu a kdy je na linii mezi posledními dvěma tyčemi, srovnaný a připravený na prudký obrat. Koně čeká letmý přeskok a hned za ním změna směru o 180°. Ke zvládnutí dráhy od středového bodu mezi posledními dvěma tyčemi zpět k tomuto bodu koně potřebují 6 cvalových skoků, zvládnete – li to s 5, je to vynikající.

S prvním cvalovým skokem přichází zádrž, aby se následující skoky zkrátily a zlepšilo se sebrání koně a jeho podsazení. Zároveň začíná silně působit vnitřní holeň a trup se natáčí po směru ideální dráhy. Vnitřní ruka s otěží se mírně přizvedne a napomáhá koni dosáhnout potřebného ohnutí. S druhým cvalovým skokem se kůň začíná naklánět směrem k objížděné tyči. Jak pokračuje obrat, jezdce se stále natáčí, jakoby se díval na další část trati a začíná pobízet oběma nohama, aby udržel koně v kmihu. Těsně před dosažením místa , kde celý obrat začal (tedy mezi dvěma posledními tyčemi), na okamžik pobídku otáčení trupu výrazně zesílí.

Kůň nejspíše doskočí z obratu o pár centimetrů před středovým bodem mezi tyčemi vzhledem k akceleraci celého bratu a také následující cvalový skok bude zřejmě kratší. Proto je lepší jej před změnou cvalové nohy nechat udělat ještě jeden skok, který jej sice dostane až metr za ideální místo pro přeskok, ale zase mu umožní nabrat rychlost.

 Při tomto náročném obratu kolem koncové tyče musíme koni pomoci správnou zádrží, stejně jako přesně načasovanou pobídkou holení a přenesením těžiště. Současný a rovnoměrný tah za otěže směrem k sobě dosáhneme posunutí těžiště koně dozadu. Záď se sníží a podsadí a pohyb předních nohou je zádrží omezen. Výsledkem je větší sebrání. Právě to kůň potřebuje při každém obratu, zastavení nebo pouhém zpomalení. Nerovnoměrný tah za otěže způsobí vychýlení těžiště koně do strany , v důsledku čehož kůň ustupuje ve směru od aktivnější otěže. Vedení koně oběma rukama při Pole Bendingu je kvůli větší přesnosti pobídek.

4.část

Začíná mezi předposlední a poslední tyčí celé dráhy, pokračuje ostrým obratem a dojezdem do cílové čáry. Je to vlastně zrcadlový obraz první části – jen v opačném pořadí.

Výcvik koně pro Pole Bending

 Stejně jako pro nácvik barelů platí i zde zásada začínat od nejpomalejšího chodu a postupovat k nejrychlejšímu. Jakmile kůň přivykne změnám těžiště jezdce v klusu, sám začne prodlužovat klusové kroky, až nakonec přirozeně přejde do cvalu. Pokud se u koně objeví příznaky nervozity, měli jsme na něj přehnané nároky a nezbývá, než se vrátit zpět k základním prvkům přiježděnosti.

 
Při procvičování Pole Bendingu procvičujeme jen ty části, které opravdu potřebujeme zlepšovat. Nesmyslný a nekonečný dril v úsecích, které kůň už zvládá dobře, není k ničemu. Pokud budeme projíždět celou dráhu, nebudeme mít dostatečný prostor, abychom se mohli opravdu soustředit na problematické místo a kůň bude unaven ještě dřív, než se dostaví nějaký výsledek. Budeme-li vždy čas od času pracovat na jedné chybě, dosáhneme rychlejších a trvalejších výsledků, než když dovolíme, aby se chyby nahromadily a my se je pak pokoušeli řešit všechny najednou.Dobrý trénink neznamená vyčerpávající opakování některých z následujících úloh. Ty se vzájemně kombinují s dalšími jízdárenskými prvky, aby se kůň nenudil nebo aby neotupěl jednostrannou jízdárenskou prací.

Nácvik nájezdu a prvního obratu

 Začínáme tím, že s koněm doklušeme jako při nájezdu po přímé linii až k poslední tyči a zastavíme v okamžiku, kdy má kůň hlavu na její úrovni. Pokud reaguje ochotně na jemnou zádrž, zvyšujeme postupně rychlost nájezdu, až se nám zdá být dost rychlý. Pak můžeme tento cvik rozšířit o obrat. Na dráhu umístíme jen nejvzdálenější dvě tyče. Jakmile procváláme obrat a projedeme půl vlnovky kolem druhé tyče, cváláme už rovně a po několika krocích koně zastavíme. Následuje několik vteřin výdrž, po níž se krokem vracíme ke startovní čáře.

Nácvik správného načasování pobídek při slalomu

 K tomuto účelu si postaví jen řadu ze 4 tyčí, které jsou od sebe vzdáleny 10,5m. Tato vzdálenost koni umožňuje udělat mezi tyčemi tři cvalové skoky a jezdec má tak více času připravit se na použití správné pobídky ve správnou chvíli. Po zlepšení je možno úlohu ztížit zkrácením vzdálenosti na 7m. Při tomto cvičení se mlže dvojice plně soustředit výhradně na slalom a na objíždění tyčí. Naučí se projíždět mezi čtyřmi tyčemi bez jejich porážení. Za poslední tyčí koně zastavíme a počkáme až se zklidní. Pak se klusem, krokem nebo cvalem vrátíme po obvodu jízdárny na startovní čáru. Nájezd na první tyč obměňujeme jednou zprava, jednou zleva. Pokud je kůň před dalším startem nervózní, přejdeme na jinou práci a ke slalomu se vracíme, až se úplně zklidní.

Nácvik obratů

 Chceme-li se soustředit výhradně na druhý a třetí obrat Pole Bendingové dráhy, umístíme tyče 20-25m od sebe. Vytyčíme si místo, kde by se na skutečné dráze přibližně nacházel první klíčový bod za obratem (tedy 3,6m od tyče) a po jeho stranách umístíme pomocné značky (asi 2,5m od sebe)Při takovém uspořádání se jezdec a kůň mohou soustředit pouze na vlastní obraty a na detaily jejich provedení včetně přeskoku před obratem.

Práce na rychlosti

 Cílem není rychlost jako taková, ale rychlost účinná – tedy taková, při níž nedochází k chybám. Jakkoli budeme většinu výcviku provádět v pomalejších chodech, účinnou rychlost můžeme natrénovat pouze v rychlosti, jinak to nejde. A právě zvyšování rychlosti se může stát bodem zlomu celého výcviku.

Měli bychom se proto zapamatovat několik základních pravidel:

• zvyšování rychlosti je dlouhodobou záležitostí
• jakmile se vyskytne v některé partii dráhy problém, ihned se vracíme k takovým prvkům základního výcviku, které pomohou problém odstranit
• pokud problém přetrvává, nebojme s vyhledat radu někoho zkušenějšího
• zvyšování rychlosti spočívá v prodloužení kroku koně, nikoli ve zvyšování počtu kroků. Lepšího času dosáhne ten, kdo jedním cvalovým skokem obsáhne delší úsek, a kdo k projetí dráhy potřebuje méně cvalových skoků.

Při nácviku rychlé jízdy je podstatné, aby jezdec při zachování ideální dráhy vždy pobízel do vyšší rychlosti, než je kůň momentálně schopen vyvinout. Jízda musí být plynulá, ale razantní. Jen tak nezůstane jezdec za pohybem koně, což by změnilo jízdu za sérii škubání za otěže, jímž by se jezdec snažil sladit svůj pohyb s pohybem koně.

 
Před tím, než přistoupíme k nácviku zvyšování rychlosti, by měl kůň spolehlivě zastavovat. Na běžném povrchu by mu k tomu měly z plné rychlosti stačit tři kroky. Úvodní pobídkou k zastavení je tiché „hou“, po němž následuje před zádrží malá pauza. Tato pauza dává koni prostor, aby měl čas se připravit na následující pobídky a aby mohl správně zareagovat. Čím je kůň nezkušenější, tím je tato prodleva delší. (3-4 cvalové skoky mezi hlasovou pobídkou a prvním lehkým tahem za otěže). Jak se kůň zdokonaluje, tento časový úsek se zkracuje podle individuálních vrozených schopností koně.

Pro správné a vyvážené zastavení kůň potřebuje:

• dobrý sed jezdce s prošlápnutou patou a vzpřímenou hlavou
• jezdce, který se v sedle nezaklání
• cválat i během zastavování na stejnou nohu
• přiměřenou pauzu mezi hlasovou pomůckou a jemným tahem za otěže

Při správném použití biče může také dojít ke zvýšení rychlosti koně. Je však důležité vědět kdy a kde švihnout. Místem, kde bič obvykle pobízí je záď koně. Správným okamžikem pro pobídku ke zvýšení rychlosti e moment, předcházející odrazu vnitřní zadní nohy. Jen s takto načasovanou pobídkou dosáhneme okamžitého prodloužení následujícího cvalového skoku. Obecně lze o biči říct, že méně obvykle znamená více.

V obratech nám jde hlavně o to, aby předek koně, jež se otáčí kolem tyče obsáhl větší prostor. Z toho lze odvodit, že správným okamžikem pro pobídku bičem je moment před odrazem předních nohou. Správným místem je oblast hned za vnější holení jezdce. Důraznost biče lze zmírnit hlasovou pomůckou, kterou používáme vždy stejně.

Použití biče v obratu ovšem vyžaduje vedení koně jednou rukou. Jakmile koně navedeme do obratu a on dosáhne zadní strany tyče, přechytneme otěže do jedné ruky a řídíme koně především pobídkami holení (vnitřní na podbřišníku, vnější 10cm za podbřišníkem). Ruka s otěžemi musí být klidná. Pokud pobízíme bičem do rychlosti a kůň s každým novým skokem narazí na necitlivou ruku svého jezdce, brzy si najde únikovou cestu , která pro nás bude znamenat další problém.

Problémy

 První chyby se můžeme dopustit hned při startu, když najedeme příliš blízko tyčí. Hrozí nebezpečí náhodného poražení tyče nebo zpomalení koně. Jestliže protneme startovní čáru zhruba 4-5m stranou od tyčí a budeme pokračovat tak, že na úrovni poslední tyče od ní budeme asi 2m, přidáme si k délce dráhy pár desítek centimetrů, ale nájezd bude mnohem bezpečnější.

 Jezdci také zapomínají udržovat plynulou rychlost po celou dobu nájezdu. Rychlost nájezdu a následný kmih v  obratu znamenají rychlý výjezd z obratu. Pomalý nájezd znamená pomalý obrat a pomalé objetí následné tyče. Při nájezdu koně nezpomalujeme a ni nerušíme, musíme si být jisti, že i v plné rychlosti dokáže kůň zastavit a otočit se, kdykoli mu k tomu dáme pobídku. Pokud tomu tak není, nezbývá, než se vrátit k základům přiježděnosti.

Předčasný nájezd do obratu

 Znamená obvykle poražení tyče. Musíme se naučit trpělivosti a umět vyčkávat až k ideálnímu místu pro obrat. Zpočátku najíždíme s koněm 1-1,5m za tyč, jen aby se naučil čekat na pobídku ke změně směru. Řešení podobné situace rozhodně není tahání za vnější otěž ve snaze uhnout dále od tyče.

Pozdně ukončený obrat

 V takovém případě zůstává kůň po najetí mezi tyče ještě ohnutý , jakoby měl uzavřít kolem první tyče kruh. V klíčovém bodě mezi tyčemi by ale měl být rovný. Přehnané trvání obratu způsobí, že vnitřní otěž zůstává vnitřní ještě za středovým bodem mezi tyčemi, kde by už měla být vnější. Takto postavený kůň je ve velmi špatné pozici pro zahájení vlnovky, nehldeě na to, že ztrácí kmih a zvyšuje se riziko poražení další tyče, k níž pravděpodobně přijde po pleci.

Nadměrné používání vnitřní otěže

 V obratu způsobí, že kůň ve snaze nabrat původní rychlost „vyhodí“ celou záď z obratu. To často vede k tomu, že uprostřed obratu prakticky zastaví, aby se dokázal znovu náležitě podsadit. Čím více jezdec tahá za vnitřní otěž, tím více vypadává kůň z obratu.Předek koně zůstane téměř na místě, zatímco zadní nohy ustupují. Nepřiměřené tahání nebo škubání za vnitřní otěž v ostrém obratu přenáší těžiště koně směrem k vnější pleci a tím vlastně táhne z obratu ven celý trup koně. Na první pohled se zdá být takto projetý obrat naprosto v pořádku – kůň jede s plným nasazením a písek lítá kolem – ale kmih a posun vpřed se prakticky zastavily, zatímco časomíra běží dál. Někteří koně mají tak dokonalé atletické schopnosti, že i při podobném zacházení jsou schopni obrat projet a jezdce dovést k vítězství.. Musíme si pamatovat, že vnitřní otěž posiluje ohnutí koně, které zahájila pobídky vnitřní otěže, a že toto ohnutí udržuje v průběhu celého obratu.

Dráha Pole Bendingu je řešena tak, aby byl kůň schopen každý úsek vlnovky překonat dvěma cvalovými skoky. Jestliže budeme při běhu brát koně zpět, znamená to zkrácení jeho kroku. Kůň se dostane z ideální dráhy a vrátit se na ni může jen tak, že v některém místě vloží třetí cvalový skok. Jinak se jen stěží vyhne poražení tyče. Jestliže kůň cválá tak, aby přední nohy došlápla vždy na nebo těsně za klíčový bod každé tyče, má velkou šanci na úspěch. (Existují i koně s kratším krokem, kteří na projetí jednoho úseku vlnovky běžně potřebují tři skoky.)

Tak hodně štěstí při tréninku a ještě více na závodech