Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kůň Napoleona - Marengo

9. 1. 2010

Marengo - Napoleonův nejvěrnější...


Obrazek
Malý, ale šikovný

Bělouš Marengo mnoho výšky nepobral - v kohoutku měřil pouhých 145 centimetrů. Avšak vybírat si koně jen kvůli vhodné výšce (zvláště když se dle nových studií ukázalo, že na tehdejší poměry Napoleon vůbec nebyl malý) by bylo pokrytecké. Co Marengo nezískal na výšce, to dohnal na svých schopnostech.

 

 

Marengo podával v Napoleonových službách obdivuhodné výkony. Císař si na něm kupříkladu před snídaní vyjel z Vídně do Semmeringu ( je to přibližně 80 km) anebo jel z Valladolidu do Burgosu, necelých 130 km, jako by ho hnali všichni čerti - zvládl to za neuvěřitelných pět hodin.

 

Jak vidno, Napoleon nebyl zrovna vynikající jezdec a už vůbec ne hodný Obrazekpán. Disciplínu vyžadoval nejen od svých vojáků, ale i od koní. Těch měl ve svém hřebčíně více než sto třicet, ale Marengo si ho získal svou vytrvalostí a bojovým duchem.

 

Ne, ve jménu císaře! Alláh nebyl k Egypťanům milosrdný - prohráli bitvu u Abukiru (1799) a navíc ztratili koně, který by díky své jedinečnosti mohl být považován za přímého potomka klisny Sak-La-We (Saklaví), jedné z pěti klisen Mohamedových.

 

Napoleon si z Egypta dovezl tehdy šestiletého Marenga, pocházejícího zřejmě z hřebčína El Nasari. Ale tím jeho válečná kariéra teprve začínala, jak napovídalo jméno, jež dostal od nového pána po své první významné bitvě - po bitvě u italského Marenga (1800).

 Od té doby se s Napoleonem v sedle účastnil téměř každé jeho bitvy. Rychle přivykl válečné vřavě a mezi vybuchujícími děly a řevem vojáků byl někdy více klidný než mladí rekruti. Statečnost mu nesebralo ani celkem osm zranění.

 

ObrazekMarengo Napoleona donesl na Žuráň, císařovo stanoviště při slavné bitvě u Slavkova Jeně (1806), Wargamu (1809) a dokonce až k Moskvě (1812), kde v drsných podmínkách přežil Napoleonův ústup a měl tak víc štěstí než stovky francouzských vojáků. 

 

Marengo byl „zajat" po Napoleonově porážce v bitvě u Waterloo (1815). Na rozdíl od opravdových Francouzů z toho opět vyvázl bez úhony, jelikož ještě sedmadvacet let v poklidu žil v anglickém hřebčíně v New Barnes jakožto majetek generála J. J. Angersteina. Uhynul na válečného koně v požehnaném věku osmatřiceti let a ani potom se na něj nezapomnělo - jeho kostra - bez jednoho kopyta, protože z něj byla vyrobena tabatěrka pro gardové důstojníky - je dodnes vystavena v muzeu v Sandhurstu, ležícím jihozápadně od Londýna. Na otázku, proč zrovna tam, odpovídá jednoduchý fakt - v Sandhurstu se nachází Královská vojenská akademie.

 

  Zdroj: www.konicci.cz                       Autorka: Markéta Klobasová