Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proč to dělat složitě, když to jde jednoduše

24. 2. 2014

K jednomu cíli vede více cest. Některé jsou krátké a jiné jdou pořádnou oklikou. Obě však nakonec dojdou ke stejnému bodu. Neodsuzuji dlouhou cestu, protože ta také vede k poznání a prozkoumává problém do hloubky. Někdy je však lepší "nezavrtávat" se příliš do detailů a "jít cestou nejmenšího odporu." Člověk má v povaze hledat složité věci tam, kde to není třeba. Jednodušší a přímočarý přístup při řešení problémů, a to především jeho příčiny ne až důsledků, není tak nedosažitelný, jak by se na první pohled mohlo zdát.  Někdy to vypadá, že aby něco fungovalo, musí v tom být nějaký háček. Učili nás složité poučky, odborné termíny , ale až praxe ukáže, jak si se všemi vědomosti dovedeme poradit.  Pod palbou krásných slov, dlouhých rozvinutých vět plných  zbytečných "kudrlinek" se však můžeme brzy ztratit. Dobrý učitel dokáže  žákům předat to nejdůležitější, co je především použitelné v běžné praxi, a to jednoduše.

Dovolím si citovat slova jednoho z předním světových trenérů klasické drezury, který se vydal cestou jednoduchosti a hlavně lehkosti - Philippe Karla: "Co je komplikované, není důležité. Co je důležité, nikdy není komplikované."

Je jen ku prospěchu věci, učit se od různých osobností z různých oblastí jezdeckého sportu a z nově nabytých znalostí a dovedností si poskládat mozaiku, která bude šitá na míru vám i vašemu koni.  Ne s každým si také padneme " do noty". A tak je stále třeba hledat nové a jednodušší cesty ke společnému cíli.