Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stres z odloučení

14. 11. 2009

Stres z odloučení láme srdce


ObrazekStres z odloučení je u koní poměrně častý stav a když se objeví, může představovat pro majitele a jezdce problém. V nejlepším případě je to „jen" menší nepříjemnost. Někdy však může velmi ohrozit zdraví a pohodu koní i „jejich" lidí.

Stres z odloučení je obava, strach, který vzniká, když jedinci, mezi nimiž je nějaká vazba, nejsou schopni se navzájem dotýkat nebo vidět. Koni dělá dobře společnost jiných koní, stádový pud je však více, než jen touha se družit, je to instinkt a potřeba k přežití.

„Koně jsou stádová zvířata závislá na sociálních skupinách; ať už sociálního, tak i bezpečnostního," vysvětluje Evelyn Hanggi, MS, PhD, prezidentka Equine Research Foundation v Aptos, Kalifornie. „Predátoři možná nejsou hlavním důvod obav většiny domestikovaných koní, ale potřeba být součástí stáda je u tohoto loveného živočišného druhu stále hluboce zakořeněná."

Zdroj utrpení?

Každý kůň se ve svém životě setká s určitým typem odloučení. Naštěstí ne vždy kvůli tomu nějak zřetelně strádá. „To, zda je kůň traumatizován odloučením, závisí na tom, zda má šanci připojit se k nové skupině," říká Konstanze Krüger, PhD z oddělení evoluce, chování a genetiky na Regensburgské univerzitě v Německu. Věří, že koně držení o samotě, strádají, protože to jsou vysoce sociální zvířata.

Mladí koně v přírodě běžně zažívají změny skupin. Pozorování amerických mustangů například ukázala, že 80 % těchto koní odešlo ze svých rodných skupin ve věku mezi 3 a 5 lety. Krüger poznamenává: „V současné době mnoho vědců sleduje, že sociální skupiny u koní jsou velmi proměnlivé. Jako mnoho inteligentních sociálních savců i koně žijí v dynamických sociálních systémech, což znamená, že se jejich skupiny často rozcházejí a znovu sjednocují."

ObrazekRozpoznat příznaky

Pokud je kůň byť krátkou dobu oddělený od svého stáda a držen v izolaci, může se u něho objevit celá řada změn chování souvisejících se stresem z odloučení. „Chováním typickým pro stres z odloučení je například chození podél hrazení, intenzivnější vokalizace a zkrácená doba strávená pasením," říká Jill Nugent, koňská specialistka a instruktorka biologie na University of North Texas v Dentonu. „Vážný stres z odloučení může vést až k sebezraňování. Pokud trvá delší dobu, dochází k chronickému vystavení organismu stresovému hormonu kortizolu. To může narušit imunitu koně, jeho oběhový, pohlavní a trávicí systém."

Sociální hierarchie, osobnost a odloučení

Ve skutečnosti může být každý kůň postižen stresem z odloučení, ale někteří jedinci jsou k tomu náchylnější než jiní. Zdá se být logické, že většinu dominantních koní stres z odloučení postihne méně, avšak není to pravda a právě oni jsou k tomu mnohem náchylnější než jejich podřízení kolegové.

„Z biologického hlediska vykazují dominantní koně během odloučení mnohem více nepohody, protože mají co ztratit," vysvětluje Krüger. „Dominantní koně mají dobrou a uznávanou pozici ve své skupině, které se nechtějí vzdát. Zatímco podřízení koně se mohou snadno přidat k jiné skupině a být i tam na nízké hierarchické příčce, u dominantních koní bude málo pravděpodobné, že by byli schopni v nové skupině zaujmout vysoce postavené místo."

Sociální hierarchie koně ve stádě je však méně důležitým faktorem toho, zda zažije stres z odloučení. Primární význam má jeho individuální osobnost. „Nesprávným, ale rozšířeným názorem je , že dominantní koně jsou vždy sebevědomí a že podřízení koně musí vždy trpět stresem. Ale není tomu tak vždy," upozorňuje Krüger. „Někdy je nejpodřízenější kůň tím nejsebevědomějším, pouze se snaží vyhnout konfrontacím."
A dodává, že ať už jsou koně dominantní nebo podřízení, ti, kteří mají ustrašenější osobnost budou zažívat větší stupeň stresu z odloučení a budou urputněji bojovat, aby zůstali ve stádě, než koně, kteří jsou od přírody sebevědomější.

Jak zmírnit „bolest" z odloučení

Je zřejmé, že chování vystresovaného osamoceného koně mu může uškodit, ale je také nebezpečné pro člověka. „Kůň, který touží po stádě, může být nebezpečné zvíře, přestože obvykle to není úmyslné," říká Lynn Palm, zakladatelka Palm Partnership Training and Women LUV Horses Equestrian Retreats. „Pokud nechcete, aby se takový kůň zranil nebo aby zranil vás, bude nejlepší začít pracovat na odstranění jeho nežádoucího chování ze země." Palm doporučuje vodit a lonžovat ustrašeného koně mimo dosah jeho stádových přátel ještě před tím, než se přistoupí k pokročilejší lekci, jako je vyjetí na kratší vyjížďku. „Jet na klidném koni a vést koně ustrašeného je bezpečnější pro koně i člověka, než jet rovnou na koni ustrašeném," říká.

Je dobré co nejdříve u koně začít trénovat odloučení. „Koně lze navyknout na to, že opustí stádo," říká Nugent. „S tímto tréninkem je nejlepší začít, dokud je ještě mladý, takže s touto schopností pak bude vyrůstat."

Někteří majitelé koní párují povahově ustrašenější koně s jinými zvířaty, včetně koz, oslů a psů. Ve skutečnosti však neexistuje žádná náhrada společnosti dalších koní.

Trénink je vynikající způsob, jak překonat u koně stres z odloučení, prevence je však také důležitá. Podle Emmy Creighton, PhD, lektorky chování a welfare zvířat na chesterské univerzitě (Anglie): „Majitelé mohou minimalizovat stres z odloučení, ale lepší bude, když mu předejdou tím, že v první řadě zabrání vytvoření intenzivních sociálních vazeb mezi zvířaty."

Někteří majitelé koní párují povahově ustrašenější koně s jinými zvířaty, včetně koz, oslů a psů. Ve skutečnosti však neexistuje žádná náhrada společnosti dalších koní. „Ideálně," jak říká Hanggi, „by měli všichni koně žít s jinými koňmi v tak přirozeném prostředí, jak je to možné."

ObrazekCitlivější, šetrnější odstavování

Jeden z nejznámější typů stresu z odloučení je spojen s oddělením hříběte od matky. U domácích koní je proces odstavování potenciálním zdrojem enormního stresu pro klisnu i hříbě a z tohoto důvodu je ho třeba provádět velmi opatrně. U divoce žijících koní je odstavování mnohem citlivější, mírnější a postupnější. Mladý kůň zůstává se svojí matkou obvykle dva až tři roky. Odchází od ní až tehdy, když už je dospělejší a nezávislejší.

„Pokud podle tohoto vzoru probíhá odstavování i u domácích koní, „vznikají" mnohem vyrovnanější jedinci, kteří se lépe cvičí a bývají méně postiženi poruchami chování," upozorňuje Creighton.

Během posledních 30 let odstavila Maureen Horton z farmy Thirteen Oaks Arabians v Blountville, Tennessee, stovky hříbat. „Náš proces odstavování je založen na praktikách, které jsem viděla během své návštěvy na chovné farmě v Polsku," říká. „Neustále je každým rokem rozvíjíme a zlepšujeme."

Na Hartonině farmě se chovné klisny a jejich hříbata pasou společně na pastvině. Během prvních několika měsíců života chodí hříbata společně s matkami každý den na krmení a vyčištění do stáje. „Ve stáji sice stráví denně méně než hodinu," vysvětluje, „ale díky této jednoduchá rutině si zvyknou na manipulaci a na stáj."

Když hříbě dosáhne patřičného věku, je schopno přijmout dostatek jádra a jeho hmotnost uspokojivě roste, je připraveno k odstavu - odstavuje se však vždy jen jedno hříbě. Matka nejstaršího hříběte se převede na vzdálenou pastvinu, aby se připojila k jiné skupině známých koní, a její hříbě se nechá ve společnosti původního stáda.

„Pro hříbě je velmi stresující, pokud je během odstavu zavřeno samo do boxu, a tento stres ho činí mnohem náchylnější na pneumonie," říká Horton. „Zjistili jsme, že hříbata jsou jistější, zdravější a mnohem spokojenější na pastvině s jinými hříbaty a klisnami, které znají od narození."
Několik dní po oddělení od matky je proto nově odstavené hříbě se zbytkem původního stáda ponecháno venku. „Hříběti stále chybí matka," říká Horton, „ale dělá mu dobře společnost ostatních hříbat a klisen."

Když si nově odstavené hříbě zvyklo na odloučení od matky, je připravené na původní rutinu. Znovu se přivádí do stáje, kam chodilo dříve se svojí matkou, na každodenní krmení a čištění. „Tímto způsobem se oddělí od stáda a stojí ve stáji na několik minut denně samo. Zvyká si tak na to, že se je krátkou dobu samo a tato metoda je zároveň prevence nadměrné závislosti na jiných odstavčatech."

ObrazekKdyž je čas na odstav dalších hříbat, proces se opakuje, dokud se ze stáda neodvede poslední klisna. „Studovala jsem mnoho jiných metod odstavu," říká Horton, „a tato se mi zdá nejúčinnější, nejméně traumatizující pro matku i hříbě."

Stres z odloučení u sportovních koní

Zvláště sportovní koně a koně účastnící se různých akcí jsou vystavováni stresu z odloučení, především na začátku své kariéry. „Majitelé si musí uvědomit, že koně jsou stádová zvířata a jejich přirozený instinkt je sdružovat se a být součástí stáda," říká Palm. „Pokud oddělíte dospělého koně od stáda nebo od jeho kamaráda, je to, jako byste odstavili hříbě od matky. Musíte si s ním dát tu práci, abyste změnili jeho návyky. Čím více koně seznamujete s novými věcmi, tím snáze ho navyknete na různé situace, včetně odloučení."

ObrazekZávěrem...

Bez ohledu na věk, pohlaví nebo využití „by měli mít všichni koně možnost pravidelného blízkého kontaktu s jinými koňmi," říká Hanggi a připomíná, že tato strategie pomáhá udržet jejich sociální vztahy „zdravé". „Je na nás, majitelích koní a trenérech, abychom koním pomohli překonat případné odloučení."

                                                                                    zdroj: www.equichannel.cz