Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zlozvyky koní

2. 6. 2011

 

TKALCOVÁNÍ

Tkalcování je jedním z nejčastějších projevů zlozvyků u koní.

Přesná definice zní:

Tkalcování je náhradní zvyková činnost, při které stojí kůň s mírně nebo důkladně rozkročenými hrudními končetinami, přičemž hlava a krk, eventuálně přední část trupu se kolébá z jedné strany na druhou, přenášejíc hmotnost těla z jedné končetiny na druhou.

(zdroj: Velká etologie koní, M.Duruttya)

Dle dostupné literatury a provedených výzkumů tvoří průměrná doba věnovaná tkalcování 3-8 hodin v rámci 24hodinového cyklu. Jsou zde však velké individuální rozdíly. Co se týče vlivu denní doby na tuto nectnost, nejčastěji byla zaznamenána od 8-13.hod. a od 15.-19.30hod. Nižší frekvence výskytu byla vypozorována v nočních hodinách a také v období provozního denního klidu (13.-15.00hod.)

Příčiny zahájení tkalcování jsou různé (např. vyřazení z dostihového provozu, odstavení hříběte, zařazení do tréninku, změna majitele - ošetřovatele, změna chovných podmínek a další... ), avšak projev tkalcování je ve značné míře vázán na podmínky životního prostředí a podmínky odchovu koní a to s důrazem na denní režim popřípadě typ ustájení. Přemístěním tkalcujících koní na pastvu se tento projev snižuje a naopak. Z některých výzkumů však vyplývá, že tkalcování bylo zaznamenáno i u nedomestikovaných, volně žijících koní.

Otázkou dědičnosti tohoto nešvaru se zabývalo několik studií a během jejich výzkumu se ukázalo, že v "zatížených" rodinách je podíl výskytu tkalcování až 37,5%. Výzkumy však říkají, že spíše než zodpovědnost genů za tuto dispozici je častějším vysvětlení přecitlivělost organismu na různé podněty. Výsledky výzkumu také zcela vyloučily, že by se projev tkalcování mohl přenášet napodobováním matek hříbaty.

Míra negativních dopadů  se dle názorů odborníků různí. Někteří poukazují na možnost rozbíhavého postoje hrudních končetin, poškozování vazů, šlach, kopyt či kloubů, nepravidelnost chodů, či sníženou výkonost jedinců z důvodu absence oddechu. Jiní naopak konstatují, že tyto závěry nejsou podloženy.

Způsoby zabránění nebo alespoň znepříjemnění či léčby tohoto nešvaru je několik, ale i zde se názory rozchází. Jednou z tradičních metod je fixace (spoutání) předních končetin, díky čemuž se zamezí rozkročení hrudních končetin, které je nevyhnutelné k realizaci tkalcování. Další metodou je omezení pohybu a to uvázáním zvířete na co možná nejkratší délku vazáku. Tato metoda se však v dnešním světě etologie posouvá do pozadí. Efektivnějším řešením je zavěšení dřevěného závaží na ohlávku, kdy kůň svůj zlozvyk nemůže realizovat kývavým pohybem do stran a předčasně tak tuto činnost ukončí. Nejefektivnější však zřejmě bude změna tělesné aktivity koně tzn. přiměřená práce a pohyb střídající se s klidovým obdobím, pohyb s ostatními členy stáda v ohradě, , eliminace pocitu nudy a izolace.

Při počátečních projevech tkalcování lze toto chování potlačit na rozdíl od již pevně zakořeněného zlozvyku, kdy je jeho eliminace obtížná, ne-li nemožná. Nejdůležitější tedy je zajistit koni dostatečné sociální kontakty, jak  ve stádě, tak při péče o koně po práci, bez zjevného spěchu. Navodíme tak pocit uvolnění a uklidnění, který je tak důležitý pro psychiku a vyrovnanost koně. Není na škodu pořídit koni nějaký typ hračky např. balón nebo pokud je sám, tak společníka, který mu do jisté míry nahradí chybějící stádo. Milým společníkem ke koni může být ovečka, ale i koza.

 

KLKÁNÍ

 

 

Zlozvyk neboli stereotypní chování je naučený způsob chování, který se opakuje a to bez zjevného účelu. Toto chování může rušit pracovní a užitkovou výkonnost koně a může vést k závažným zdravotním poruchám.

Mezi jeden ze zlozvyků koní patří také klkání. Kůň se zapře zuby o nějaký předmět (hrazení, dvířka, žlab, napáječku...), vyklene krk a nasává vzduch do otevřené přední části jícnu. Říká se, že polyká vzduch. Ovšem rentgenologicky i endoskopicky bylo prokázáno, že se vzduch až do žaludku nedostane. Z tohoto důvodu se tedy nepotvrzuje zažitý mýtus, že klkající koně trpí častěji kolikami. Příčinnou tohoto chování může být jak genetická predispozice, tak i absence pracovního vytížení (nuda) či nedostatečný volný pohyb venku, stejně jako "okoukání" zlozvyku od stájových kolegů. 

 

Někteří chovatelé mají pozitivní zkušenost se zmírněním tohoto zlozvyku v případě, že koně ustájili celodenně na pastvě. Je zde také operativní řešení (přetnutím a částečně i vyjmutím celé skupiny svalů ovládajících hrtan), které však není stoprocentně účinné. Omezení zlozvyku může napomoci i speciální nákrčník. Klkací řemen má na spodní části oblouk (z tvrdé kůže nebo železa). Tento oblouk tlačí na hrdlo koně a zabraňuje mu ohnout krk do pozice, ve které by mohl klkat.  Když se o to kůň pokusí, je klkacím řemenem přidušen. Na práci pod sedlem je však nutné tuto pomůcku sundat!

Prevencí před tímto chováním je zabránění koni, aby se nudil, nedostatek stereotypu - možnost pořízení hraček pro koně, dostatečný pobyt na pastvině s možností volného pohybu za potravou (rozmístění hromádek v ohradě donutí koně se přemisťovat za potravou).

 

Někteří koně se věnují této nectnosti pouze v boxu. Pobyt na pastvině jim nejen klkání znesnadňuje (pokud jsou odstraněny veškeré pevné překážky, do kterých by se mohli zapřít zuby), ale dostatečný pohyb s nezbytnými sociálními kontakty navozuje pohodu koně a vrací jej tak alespoň částečně do jeho přirozeného prostředí.

Pozor při koupi takového koně. Často se stává, že kůň přivedený do nového prostřední zpočátku neklká, a zlozvyk se projeví až za několik dní.

O zlozvyku můžeme hovořit tehdy, pokud se chování koně stále opakuje a přitom je po stránce ošetřování a krmení vše v pořádku. Mezi další nejčastější zlozvyky kromě klkání a tkalcování patří vzpurnost, plachost a špatný charakter.

VZPURNOST

Tento zlozvyk se projevuje tím, že se kůň brání i přiměřené práci. Například odmítá jezdce či samostatnou práci, brání se uzdění či sedlání, shazuje jezdce, po zapřažení nechce táhnout, nechce se oddělit od skupiny jiných koní, odmítá se nechat kovat či zastavuje na parkurech. Příčina vzpurnosti může být jednak dána geneticky - vlivem temperamentu a charakteru předků nebo to může být následek špatného postrojování či neodborného zacházení.

Odstraněním příčin, které způsobil člověk svým přístupem ke koni a následná odborná péče a klidné zacházení, se může kůň začlenit do běžného života. Geneticky dané předpoklady lze pouze zmírnit a to dlouhodobým správný přístupem ke koni, který mu vrátí důvěru v člověka.

 

ZLOSTNOST


Za zlostného koně můžeme označit takového koně, který aktivně útočí na své okolí. Jeho cílem mohou být lidé pohybující se v jeho blízkosti, stájoví kolegové nebo také předměty, které má kůň na dosah.  Občas se můžeme setkat s tím, že někteří zlostní koně můžou jiným koním "závidět" jejich dávku krmiva. Ve většině případů je jedná o vadu získanou avšak u některých plemenných línií jsou známy dědičné vlivy.

Odstranění i tohoto zlozvyku vyžaduje notnou dávku trpělivosti a odborné způsobilosti a ne vždy se dá vada odstranit stoprocentně.

 

VADNÝ CHARAKTER

Může být vrozený nebo získaný. Vrozený vadný charakter se začíná u koní projevovat již brzy v mládí a nelze jej odstranit, pouze zmírnit. Takoví koně jsou často z chovu vyřazování. Získaný vadný charakter nesprávným zacházením (použití násilí na koni, nesprávné ošetřování atd.) se nejčastěji projevuje kopáním či kousáním. V počátečním stadiu lze koně po odstranění příčin někdy napravit. V této souvislosti se výzkumy shodují v tom, že snáze se dá zkazit kůň temperamentní než flegmatický. Pro větší bezpečnost při pohybu ve stáji a při ošetřování takových koní, je lépe označit jejich box (stání). Omezený počet ošetřovatelů takových to koní je žádoucí a bezpečnější pro obě strany.

 

PLACHOST

Kůň se často leká neznámých věcí, ale i věcí které jej obklopují. Větší náchylnost k tomuto zlozvyku mají koně vzrušiví a temperamentní. Při ošetřování takového koně je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Všeobecná plachost koní vychází z jejich přirozenosti a genetiky. Aby v přírodě přežili, musí se mít na pozoru před jakýmkoliv nebezpečím. Splašení koně je náhlým důsledkem změny psychického stavu koně, který tak reaguje na nenadálou  okolnost. Nejčastějším projevem je útěk nebo úskok. Zachováním rozvahy jezdce a jeho samotným klidem můžeme dosáhnout zklidnění koně.  Při tréninkové přípravě koně je vhodné jej seznamovat z různými podněty z jeho okolí a postupně tak koně uvyknout na tyto podněty až je kůň bude brát jako součást běžného života a nevyvedou jej z míry.

 

HRABÁNÍ PŘEDNÍCH KONČETIN

Můžeme pozorovat u temperamentních, někdy nedostatečně pracovně zatížených koní, ale i u koní čekající na svou denní dávku krmení. Občas se tímto nešvarem může kůň dožadovat pozornosti a nebo je to důsledkem nudy. Koně hrabou kopyty o podlahu či kopou do stěn. U mladých koní se s tímto projevem můžeme setkat např. při sedlání, avšak s postupem času a ujištění koně, že jde o běžnou denní činnost, hrabání vymizí.

Odstranění příčin hrabání zejména nudy a nedostatečné práce většinou zlozvyk vymizí. Pokud to možnosti dovolí, nejlepším řešení je nechat koně celoročně na pastvinách.

 

KOUSÁNÍ A TRHÁNÍ POKRÝVEK

Tento zlozvyk se nevyskytuje tak často, ovšem zaslouží si naši pozornost. Najdou se koně, kteří se rádi zakousnou do své vlastní deky. Nejenže tím způsobují škodu na postroji, ale zároveň můžou spolknout kus látky, která by jim mohla narušit zažívání. K zabránění tomuto zlozvyku se dají pořídit náhubky pro koně nebo mít jak se říká "oči na stopkách".


OKUSOVÁNÍ PŘEDMĚTŮ

Může být způsobeno nedostatečným pracovním vytížením koně (nudou), nedostatkem minerálů či bolestmi v hubě např. při prořezávání zubů.

Okusování dřeva je pro koně přirozené a při chovu koní v dřevěných stájích - boxech se s tím musí počítat.

 

DALŠÍ VÝČET ZLOZVYKŮ:

- odírání ohonu

- lechtivost

- žraní steliva

- vyhazování hlavy

- vyplazování jazyka

- pokládání se do otěží

- stahování ohlávky

- neochota k uvazování

- skřípání zuby

- klapání pysky

- chytání opratí pod ocas

- vzpínání

- vyhazování

- neochota vzdálit se od ostatních koní

- snaha zbavit se jezdce o pevný předmět

- a další.

 

ZDROJ: http://www.equiserver.eu

http://www.konici-klasa.estranky.cz

http://www.konicci.cz/

http://equi.wz.cz/
http://www.montebell.estranky.cz/

 

Ilustrační obrázek: http://www.kone-jizdarna.estranky.cz/