1.5 - 2.5.2010
1.čundr Ranče Na Žarách
Tak jsme se konečně po deseti letech rozhoupali k nějaké akci. Vlastně nás inspirovali kamarádi z Mořkova, co každoročně jezdí na první svátek májový na Velký Javorník. Napadlo nás tedy, proč toho nevyužít a nepřidat se k nim, s tím že si výlet trochu prodloužíme. Předpověď počasí neslibovala nic dobrého naopak, déšť, přeháňky a bouřky měly být na denním pořádku. Ráno však nepršelo a tak jsme vyrazili vstříc novým zážitkům a za doprovodu husté 
mlhy. Všichni tři naši koníci byli celí nedočkaví, proč že jsou tak nastrojení. Po poledni jsme měli sraz na Velkém Javorníku s kamarády, co měli přijet z druhé strany kopce.Cesta ubíhala celkem pomalu, navíc jakmile jsme začali trochu stoupat, mlha ještě víc zhoustla a nebylo vidět ani na 10m. Ale hlavně, že nepršelo. Dobrá nálada nás neopouštěla. Na Velký Javorník jsme dorazili jako první. Uvázali koně, povolili jim sedla a šli na něco na zub. Zanedlouho dorazil zbytek ekipy ve složení: Petr a Marťa Lacinovi, Láďa Rýců, Mira Adamec a Zbyňa. Zatímco jsme klábosili u teplého jídla, začalo se mezi mraky prodírat sluníčko a pomalu se otevíral výhled do krajiny. To bylo něco pro Láďu, který má závratě
Cesta na ranč Petra a Martiny vedla přes Veřovické vrchy, takže se šlo 
chvíli z kopce a hned zase do kopce. Pak najednou první jezdci odbočili někam do lesa a hned zmizeli, protože kopec, z jakého se pustili nebyl z nejmenších. Nejprve jsme si mysleli, že si dělají srandu, ale když za nimi jeli všichni ostatní, museli jsme taky. My jsem však raději zesedli,čímž jsme nahráli Láďovi na smeč. Ten pak neustále opakoval že "...Rára chodí z kopce pěšky..." Sám však zapomněl na to, že on se svým hřebcem byl neoficiálně vyhlášen tanečníkem dne (podle toho, co cestou předváděli za zajímavé kreace)
Cesta příjemně ubíhala, sluníčko hřálo víc než jsme čekali a zanedlouho jsme byli na ranči v Mořkově. Všichni koně šli do ohrad, a my usedli kolem ohniště. 
Mezitím přijela Irenka s malým Kubíčkem. Vaječina za zelených vajec amerických slepiček byla vynikající. Chvíli se posedělo a pak se všichni vydali na cestu domů, kromě nás. My zůstali na noc. S Kačou jsme neodmítli azyl v domě a Ivo s Bublinkou spal na seně vedle oveček. Ráno nám místo pozdravu řekl "Béé"
Po snídani a drhnutí koní, kteří se přes noc pořádně zamaskovali jsme se vydali na zpáteční cestu, tentokráte ne horizontem, ale dole po loukách. Vyprovodila nás Marťa, která jediná byla doma.
Počasí opět nezklamalo, bylo teplo, pod mrakem, ale bez deště. Zpáteční cesta, jak už to tak bývá, utekla nejrychleji. Za chvíli jsme byli na Horečkách, kde jsme si dali oběd a pomalu si užívali poslední kilometry našeho prvního dvoudenního výletu na koních. Jakmile jsme koně doma odsedlali a vypustili do ohrady, začalo pršet.
Doufáme, že se z májového čundru stane tradice a příští rok opět vyrazíme.